Nelze s jistotou říci, jak při vyrovnaném poměru sil dopadne dnešní volba Miroslavy Němcové za předsedkyni Sněmovny.
Poslanci KSČM by ji neměli volit pro její antikomunismus a soc. dem. jistě nezapomněli na její až nenávistné interpelace premiérů Grosse a Paroubka či na podporu extrémistickým protiparoubkovským demonstracím.
Jestliže významný činitel nejsilnější parlamentní strany po volbách, v nichž se občané rozhodli, kdo je má reprezentovat, projevuje pochopení pro formy politické aktivity, jež opovrhují výsledky voleb, pak sám projevuje svou neúctu k základním hodnotám našeho ústavního uspořádání. A to je u tak významného činitele ODS na pováženou. V každém případě ho to činí nedůvěryhodným pro funkci předsedy Sněmovny. Leč volba je tajná, a tak až do spočítání hlasů je výsledek nejistý.
Volba bez ohledu na to však stojí z řady důvodů za pozornost. Je důležitá z ústavněpolitického hlediska, protože předseda ve třetím kole navrhuje prezidentu republiky koho má jmenovat předsedou vlády. Poprvé v historii ČR se tato ústavní možnost může stát reálnou. Za současných poměrů, kdy Václav Klaus, který se teď necítí vázán standardními postupy parlamentní demokracie, jež svého času prosazoval, a postupuje účelově, se nemůže druhá nejsilnější strana práva na obsazení této ústavní funkce vzdát.
Názor Mirka Topolánka, že to může být on, kdo ve všech třech kolech bude jmenován předsedou vlády, je ve flagrantním rozporu s principy parlamentní demokracie vytvářené na základě systému poměrného zastoupení. Je zvláštní, že značná část médií tyto záměry považuje za normální.
Vedle těchto obecných hledisek má návrh na volbu Němcové ještě další stranickopolitické i personální momenty. Němcová jako místopředsedkyně ODS personifikuje nesnášenlivou politiku ve Sněmovně. Sama se o tuto image zasloužila. Její kandidatura má proto i symbolický smysl. Pro funkci předsedy Sněmovny, která z povahy věcí má garantovat nezbytnou parlamentní kooperaci a hledání konsensu, je to špatné znamení. ODS tak dává ostatním stranám signál, jak chápe svou pozici vůči nim. V tomto ohledu, zvláště se zřetelem k rovnovážnému poměru sil vládní koalice a opozice, je to přímo výsměch požadavkům normální parlamentní činnosti.
Občané, kteří dlouhodobě mají ke Sněmovně nedůvěru, budou tak jen utvrzováni v přesvědčení, že politici se vyžívají ve vzájemném napadání a že skutečné potřeby a zájmy občanů je nezajímají.
Němcová je jistě složitější člověk a má nepochybně i jiné osobnostní stránky, které mohou být sympatičtější. Veřejnost však viděla, která z nich převládá.
Právo, 29.6.2006
Autor je poslanec za ČSSD