Vládní koalice naráží na obstrukční postup opozičních stran ve sněmovně pravidelně v každém období. Nejde o žádnou novinku. Nejde o žádnou českou specialitu. Nejde o nic, co je v demokracii nepatřičného. Obstrukce zažívají čas od času parlamenty většiny demokratických zemí. „Konstruktivní kritika“ patří do loutkových parlamentů typu Ruska a Číny. Jde samozřejmě o míru a nástroje, jakými může opozice komplikovat vládnutí. Čas je důležitý. Když opozice obstruuje jednání konkrétního návrhu, blokuje tím často i schválení dalších návrhů (k 13.2.2022 čeká ve sněmovně na projednání přes 60 návrhů zákonů). Vláda vypadá před veřejností neakceschopně, protože nemůže prosazovat svoje priority a přijímat opatření k řešení problémů svých voličů. Jak by řekl Andrej Babiš, nemaká, ale kecá. Vládní většina nemůže jít úplně na sílu k překonání odporu opozice, protože by riskovala ztrátu podpory veřejnosti, eskalovala by budoucí jednání ve sněmovně a případně i prohru u Ústavního soudu.
Obstrukce spojené s nechutnostmi jsme si užívali v dobách, kdy ve sněmovně zasedali republikáni Miroslava Sládka. Poslanec Krejsa dokázal šest hodiny hovořit k návrhu zákona o odpadech. V roce 2005 blokovali pravicoví poslanci návrh ČSSD na schválení zákona o neziskových nemocnicích. Pět měsíců se v roce 2012 dařilo levici blokovat schválení církevních restitucí. Pravice neúspěšně blokovala schválení elektronické evidence tržeb (EET) v roce 2016 přes tři měsíce. Dnešní předseda vlády vyhrožoval vládě, že schválení zákona o EET nedovolí. Sobotkova vláda nakonec prosadila schválení zákona silou na hraně jednacího řádu.
V roce 2022 máme za sebou dvacet čtyři hodin projednávání důvěry vládě Petra Fialy a třicet pět hodin schvalování nového pandemického zákona ve společensky vyostřené atmosféře. Za okny sněmovny mávají demonstranti šibenicemi za dohledu policie. Po překvapivém zamítnutí Senátem, budou poslanci hlasovat o pandemickém zákoně znova a vůbec není jisté, že projde. Čekají nás další hodiny řečnění a přestávek u zákona o zavedení korespondenční volby. Velký boj nás čeká při schvalování rozpočtu.
Obstrukce je nástroj opozice (parlamentní menšiny) komplikovat vládě vládnutí a divadlo pro veřejnost, že důsledně hájí svoje voliče. Jde o legitimní část souboje vlády a opozice v čele s Tomiem Okamurou a Alenou Schilerovou. Cílem opozice je blokovat schvalování zákonů předkládaných vládou, případně se je snažit změnit. K tomu má několik nástrojů zakotvených v jednacím řádu sněmovny. Každý poslanec má právo vystupovat na jednání orgánů sněmovny a podávat návrhy. Jednací řád umožňuje omezit počet vystoupení na dvě a jeho délku na 10 minut v případě „běžných poslanců“. Existuje však kasta „přednějších poslanců“, kteří mají přednostní právo, aby jim bylo uděleno slovo, kdykoli o to požádají. Na ně se omezení nevztahují. Jde o členy vlády, předsedkyni a místopředsedy Sněmovny, předsedy poslaneckých klubu, a předsedy politických stran (a také prezidenta republiky). Poslanecké kluby mohou žádat o přestávky na jednání klubů, kterými posouvají jednání mimo čas vymezený na jednání, případně hlasování. Toto právo lze omezit hlasováním. 20 poslanců (dva kluby) stačí na zamítnutí návrhů na zjednodušení nebo zrychlení projednávání zákonů. Obstrukční rejstřík nespočívá pouze v přednostním právu na řečnění a přestávkách na jednání klubů. K novele návrhu zákona o EET předložila opozice 800 pozměňovacích návrhů. Návrhy je třeba projednat. Důležité jsou procesní návrhy na změnu programu jednání, stažení bodů, přidávání bodů, svolávání mimořádných schůzí. Těch jsme měli v minulém období rekordní počet, 61. Sněmovní opozici mohou s obstrukční politikou pomoci i další političtí hráči.
Současná vládní koalice, když byla v opozici, měla na své straně senát. Dnešní opozice má dobré vztahy s prezidentem. Návrhy vrácené senátem nebo vetované prezidentem je nutné schvalovat většinou 100 poslanců, což je politický problém pro menšinovou vládu a organizační pro většinovou. Dnešní koalice prohrála důležitá procedurální hlasování, i když má o 16 hlasů více než opozice (108/92).
Vládní koalice v reakci na jednání opozičních poslanců z SPD a ANO začíná uvažovat o změně zákona o jednacím řádu sněmovny. Současný zákon z roku 1995 byl už měněn více než pětadvacetkrát. Inspiraci hledají vládní poslanci v zahraničí podle srovnávacích studií, které nabízí řadu nástrojů pro racionalizaci práce parlamentu. Řada zemí má pevně daný a rozdělený čas na vystupování poslanců na jednání, například podle počtu členů klubů. Lze omezit počet vystupování k projednávanému bodu. Dále lze omezit předkládání návrhů atd. Demokracie je nejen diskuze, ale i prostor, kde docházíme k rozhodnutí nad předloženými návrhy. Rozhoduje většina při zachování práv menšiny. Menšina musí být vyslechnuta v přiměřeném čase, ale většina musí mít možnost prosadit svoji vůli. To, že menšina poslanců den nebo týden obstruuje jednání, není ohrožením parlamentarismu. Tím by bylo, kdyby byla sněmovna dlouhodobě neusnášeníschopná. Návrhy na změnu jednacího řádu s cílem omezit obstrukce jsou pochopitelné, ale problematické a především předčasné. Pokud bychom měli měnit jednací řady komor parlamentu, pak proto, aby se zvýšila kvalita schvalovaných zákonů. Zpomalení legislativního procesu není na škodu.
Autor je politolog a publicista
Zkráceno vyšlo v MfD