V souvislosti se zvýšením DPH u většiny komodit, které jsou dosud zařazeny ve snížené sazbě, se kupí nové a nové nepřesnosti a omyly. Pokud se například o této operaci hovoří jako o „sjednocení sazby DPH“, je to půvabné zamlžení zamýšlené operace. Ve skutečnosti se žádné „sjednocení sazeb DPH“ nekoná a zboží, které je dosud ve snížené sazbě DPH 10%, bude přeřazeno do základní sazby, která je dnes 20%. V Česku budeme mít stále dvě sazby DPH, tak jako nyní.

Aktuálně.cz se zase vyžívá v tom, aby dramatickými titulky (jeden jsem si vypůjčil pro název své poznámky) popisovalo, jaké že hrůzy se chystají. Současně však uvádí tabulku, kde si každý může vyplnit své stávající výdaje a zjistí, o kolik se mu měsíční výdaje změní. A tak jsem do tabulky dosadil průměry, které vycházejí pro útratu české rodiny se dvěma dětmi, a vyšlo mi, že je systém nastaven tak, že rodiny s dětmi na zvýšení DPH vůbec nedoplatí, možná i nějakou tu korunu ušetří. V této souvislosti jen připomenu, že „největší zdražení“ jsme zažili na počátku devadesátých let, kdy bylo nutné napravit pokřivenou cenovou strukturu, kterou nám zanechaly socialistické zákony. V ní byly i takové „lahůdky“ jako záporná spotřební daň atd.

Jiná věc je, že řada expertů, kterým většinou naslouchám s respektem, jako například Aleš Michl, upozorňuje, že by se stejného efektu, který vláda zamýšlí přeřazením většiny zboží do základní sazby DPH, dosáhlo odstraněním výjimek z daňových zákonů. Tím myslí například ony tolik populární stravenky apod. Michl má zcela jistě pravdu, nicméně vláda jde cestou menšího odporu. Velmi dobře si pamatuje na akci odborů, které vyhrožovaly stávkami kvůli stravenkám, a Fischerova vláda pak ve stavu „legislativní nouze“ tento problém na poslední chvíli žehlila. V případě přeřazení komodit ze snížené sazby do základní sazby DPH má vláda lehčí argumentační pozici. Zvýšení cen některých komodit může poměrně snadno kompenzovat rodinám s dětmi i důchodcům. A - to je velmi důležité - nepostaví si proti sobě opět militantní odboráře, kteří by kvůli ztrátě „benefitů“ mohli celou operaci zhatit. I tak už odbory daly jasně najevo, že tah vlády nepodporují a zcela jistě zažijeme horký rok.

Velmi dobře rozumím vládě i v tom, že se pokusí, aby změny v zařazení komodit byly uskutečněny co nejdříve, snad od září letošního roku. Tím totiž vezme odborům „ideální čas“ na protesty. V létě o dovolených to jde velmi obtížně a zkušenost nám říká, že se odboráři nejraději houfují na podzim, kdy už není takové vedro.

Pokud něčemu na stanovisku odborů a jejich politické lobby socialistů a komunistů nerozumím, pak je to jejich zarputilý boj proti tomu, aby si lidé dobrovolně spořili na důchod. Údajně to bude výhodné jen pro vyšší příjmové kategorie. Pokud ale platí, že je spoření založeno na dobrovolnosti, nemusí lidé, kteří nemají tak vysoký příjem, do tohoto způsobu zabezpečení svého stáří jít, a mohou se tedy spolehnout jen na důchod od státu.

Argumentace kolem důchodové reformy je vůbec ze strany české levice bizarní. Vláda říká, že finance, které stát získá přeřazením většiny zboží ze snížené sazby do základní sazby DPH, využije pro důchodový účet a pro sociální pomoc důchodcům a rodinám s dětmi. Zdeněk Škromach, bývalý ministr práce a sociálních věcí za ČSSD, přesto tvrdí, že vláda tyto prostředky použije „na snížení deficitu státního rozpočtu“. Boj o charakter důchodové reformy je tak stále politickým bojem o výsledek příštích voleb. Je zřejmé, že důchodovou reformu nelze uzákonit jako ústavní zákon, jak ještě nedávno chtěly Věci veřejné. ČSSD ani KSČM na tuto hru nikdy nepřistoupí. Budou hrát naopak dál svou hru o tom, jak vše, co dnes vláda připraví, po „vítězných volbách“ vrátí do „původního stavu“. A to je vlastně silný argument k tomu, aby se žádné vítězné volby české levici nepodařily ještě hodně dlouho.