POLITIKA: Nejvyšší kontrolní úřad
Pro odpověď se musíme vrátit do minulosti. Nejvyšší kontrolní úřad vznikl v letech 1990-1992 jako odborná instituce, s nulovým vlivem politických stran. K jeho zřízení bylo potřeba změnit ústavu. Povedlo se to asi o dva hlasy, proti tvrdému odporu ODS. Tehdejší Česká národní rada dbala na to, aby vznikla odborná instituce, nepoznamenaná hrátkami politických stran. Prezident a viceprezidentka neměli vazby na politické strany, ale solidní odborné zázemí.
Bohužel, takto koncipovaný NKÚ nepřežil rozdělení státu. Vládní koalice se ho zbavila nenápadným ustanovením v nové ústavě. Byl jí dost nepříjemný, odhalil např. causu Macek. Změnila zcela i jeho organizaci: prezidentský systém nahradila kolegiátním. To znamená, že nejvyšším grémiem, které posuzuje kontrolní zprávy před tím, než se předají parlamentu, je Kolegium, které je - sice na návrh prezidenta, ale, a v tom je ten zakopaný pes - voleno sněmovnou. V sousedním Německu je složeno ze šéfů jednotlivých kontrolních sekcí. Protože to jsou lidé, kteří prošli úřednickým aparátem, je grémium povýtce odborné. Ti se samozřejmě ke kontrolní zprávě vyjadřují - každý za svou odbornost - na základě profesionálních zkušeností.
U nás to je jinak. Členy úřadu, kteří spolu s prezidentem a viceprezidentem tvoří Kolegium Nejvyššího kontrolního úřadu, volí Sněmovna. A to na funkční období až do 65 let! Členství v Kolegiu NKÚ se stalo nejlepším jobem, který může Sněmovna někomu přidělit. Proč? Protože člen Úřadu, když nechce, nemusí dělat nic: kontrolní zprávy má sice vypracovávat, ale ve skutečnosti je dělá aparát NKÚ.
Ze začátku slabina v organizaci NKÚ nebyla vidět. Prezident Voleník byl slušný člověk a spolu s viceprezidentem Peřichem veřejnost přesvědčili, že nejsou stranické loutky. Voleník se snažil Kolegium nominovat na základě odbornosti a z větší části se mu to podařilo. S Peřichem si dokázali udržet odstup od stran, které je nominovaly. Politizace se sice nevyhnula některým pozicím v nižších patrech úřadu, ale celkově se z počátku podařilo nezávislost a odbornost instituce udržet. Jsou-li však základy instituce založeny špatně, dříve nebo později se to projeví. Když v roce 2002 vypršel mandát viceprezidentu Peřichovi, trvalo Sněmovně půl roku, než zvolila jeho nástupce. Prezident Havel totiž odmítl jmenovat poslance ČSSD Františka Brožíka kvůli pochybnostem o jeho morální způsobilosti zastávat tento úřad. Pan poslanec se nenamáhal odevzdat přiznání o příjmech, což mu ukládal zákon. Stal se jím nakonec poslanec ČSSD Dušan Tešnar. A když v roce 2003 na začátku svého druhého devítiletého období zemřel prezident Voleník, trvalo sněmovně víc než dva roky, než zvolila nového prezidenta. Stal se jím Jan Dohnal, kterého kandidovala KDÚ-ČSL.
Když prezident Voleník vesměs navrhoval za členy Kolegia odborníky, popřípadě zaměstnance Úřadu, Sněmovna to přijala. Když totéž dělal prezident Dohnal, byla situace jiná. V letech 2006, 2008 a 2009 navrhl odborníky - a Sněmovna neschválila ani jednoho. Když navrhoval poslance, Sněmovna je schválila. Je to náhoda? V roce 2009 se stali členy Úřadu poslanci ODS Sehoř, odborník na ocelové konstrukce, a Hrnčíř, stavař, a za ČSSD poslanec Kufa, absolvent moskevské ekonomické fakulty, který pak pracoval v marketingu. V roce 2008 se stal viceprezidentem NKÚ poslanec ČSSD Miloslav Kala, původním vzděláním strojař, konstruktér, pak obchodní ředitel. Žádný z těchto poslanců neměl předchozí zkušenosti s kontrolou. Co z toho plyne? Že se v Kolegiu povážlivě nachyluje poměr k převaze politických členů nad nestranickými odborníky.
Není divu. NKÚ si při kontrolách státních institucí nebral servítky, viz lyžařské mistrovství světa v Liberci. Kolegium rozhoduje o tom, kdo se bude kontrolovat. Jaká je záruka, že se kontroly nestanou předmětem politických obchodů? Současná přetahovaná mezi prezidentem NKÚ Dohnalem a Kontrolním výborem Poslanecké sněmovny je značně nepřehledná. Nelze si však nevšimnout, že původní impuls ke stížnosti na hospodaření Dohnala vzešel z Kolegia. K státnímu závěrečnému účtu za rok 2008 Kolegium neorganicky připojilo doprovodné usnesení s výtkami vůči prezidentovi NKÚ. A tak se naskýtá otázka: nestal se prezident úřadu překážkou v politickém ovládnutí NKÚ? Uvidíme záhy.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6
