POLITIKA: Nejsme jako my
aneb Nečasova ODS míří k volbám
Miroslava Němcová byla dva roky Nečasovou první místopředsedkyní a předsedkyní Poslanecké sněmovny v době Nečasovy vlády. Bez výhrad podporovala nečasovskou politiku popření předvolebních slibů. Ve sněmovně i uvnitř ODS.
Bohuslav Svoboda byl Nečasovým koněm v Praze. S topáckým Tůmou by prý šel krást koně, ale pak ho podrazil. Pak magistrátním pučem podrazil vlastní spolustraníky. Souběžně podrazil také koaliční pražské sociální demokraty. Nakonec se nestačil divit, když Topka podrazila jeho. Pozitivního nepředvedl nic, celou svoji politiku založil jen a pouze na kritice svého předchůdce. Obviněný je ovšem on sám, nikoli předchůdce. Nečas vždy všechny jeho úlety, i ty za hranicí stanov ODS, přikryl a podpořil.
Petr Bendl Nečasovi posloužil jako beranidlo k vnitrostranickým mocenským hrám, mimo jiné k odstranění ministra zemědělství Ivana Fuksy. Předtím byl s Bémem proti Topolánkovi, pak coby ministr dopravy s Topolánkem proti Bémovi a pak pro změnu zase proti Topolánkovi. Následně za post ministra zemědělství zase s Nečasem proti rebelujícím Středočechům.
Jiří Pospíšil se stal na Nečasovu objednávku místopředsedou ODS a pak ministrem spravedlnosti v jeho vládě. Není to týmový hráč, hraje jen na sebe. Narazil s tím už u Topolánka, pak i u Nečase. Jeho vystoupení s Medou Mládkovou v Krausově televizní show je dokonalou etudou podrazáctví a neloajality vůči vlastním spolustraníkům. Opravdu běs! Je osobně odpovědný za to, že Česká republika je na nejlepší cestě stát se prokurátorsko-policejním státem. Nečas se fatálně mýlil, když hřímal, že policejní podplukovníci a plukovníci nebudou rozhodovat o tom, kdo bude sedět ve vládě. Rozhodují. A Pospíšil na tom má lví podíl. Za to vše byl posléze odměněn funkcí místopředsedy Poslanecké sněmovny. Pospíšil je dokonalou esencí posunu ODS tragickým směrem. Však také právě proto je miláčkem novinářů zdejšího hlavního mediálního proudu.
Martina Kubu si Nečas povolal do vlády jako ministra průmyslu a obchodu. Michal Doktor kvůli tomu ODS opustil. V jižních Čechách ovšem zdaleka nebyl první. Následně se Kuba stal Nečasovým prvním místopředsedou.
Zbyňka Stanjuru si Nečas vybral za předsedu poslaneckého klubu ODS a později z něho učinil ministra dopravy. Hned za ním následují na kandidátce další pretoriáni a pretoriánky nečasovské politiky.
Petra Fialu Nečas do své vlády povolal jako ministra školství, Pavla Blažka jako ministra spravedlnosti. Blažek byl sice po nějaký čas v klatbě, nicméně místopředsedou ODS se předtím stal také na Nečasovu objednávku.
A ještě můj domovský královéhradecký region. Nečasovi kritici tu byli vždy přehlasováni spojenými poslaneckými silami. Zdeňka Horníková už je nyní ze hry, neboť přijala trafiku místopředsedkyně NKÚ (co na tom, že u soudu ve věci náchodského pivovaru vyšlo najevo, že na jí kontrolovaných účtech přistálo pivovarských půl mega), a tak lídrem bude exposlanec Pavel Staněk. Ten Staněk, který si pro benzín namísto k pumpě, kde by za něj musel platit tak jako všichni ostatní, jezdil na hradecké letiště.
Ještě že existují takoví kazisvěti, jako jsem třeba já, na které je možné volební výprask vždycky svést. Prý máme mlčet, protože je před volbami. Jenže před nějakými volbami je skoro pořád a po volbách se žádná sebereflexe opakovaně nekoná.
Ne, nemyslím si, že každý, kdo v minulosti dostal polibek od Petra Nečase, je automaticky nezpůsobilý pro další politickou kariéru. Nicméně neoddiskutovatelným faktem zůstává, že právě Nečas a jeho garnitura tuto zemi i ODS kamsi přivedli. A stále platí, že čeho je moc, toho je příliš. Na kandidátce ODS už chybí jenom sám Petr Nečas.
Takže vzhůru k volbám! Jako hlavní heslo navrhuji: Volte nás! Nejsme jako my.
