Fakticky funguje velká koalice už dlouhé roky. Jejím základním cílem vždy byl podíl obou stran na ovládnutí státních peněz. Nově přibyla chuť pomstít se. Voličům, kteří chtějí změny, a ostatním politickým stranám. Zejména těm novým.

Úvodem je potřeba připomenout těm, již se odvolávají na dokument „Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou“, který se vžil pod ustáleným pojmem Opoziční smlouva, že v dřívějších dobách měly obě největší politické strany ještě zbytky nějaké politické ideologie, za kterou šly. Tato smlouva vznikla za úplně jiných podmínek ve společnosti i na polické scéně. Můžeme tisíckrát diskutovat na téma „byl to špatný krok“, jak to mnozí z nás cítí, ale nemůžeme jí upřít poměrně zásadní důsledek. Politici se k sobě nechovali jako dnes.

Aktuální diskuse o velké koalici dostaly v dnešní době zcela jiný rozměr. Předem vyslovuji pragmatické pochopení pro úvahy o ní v kontextu odkázanosti jakéhokoli vítěze voleb na takové strany, jako jsou KDU-ČSL nebo Strana zelených. Nechat se vydírat a přijímat takové podmínky, o kterých vím, že jsou špatné pro Českou republiku, netušit, zda KDU-ČSL v průběhu spolupráce nepřevlékne kabát, nebo vytvářet Kocábova ministerstva a podporovat ekonomicky neefektivní pseudozelené dotace do slunečních polí, větrníků v horách a pěstování pohonných hmot na poli místo potravin v době, kdy velká část světa trpí hladomorem, to musí být frustrující. Zejména pro ty účastníky, kterým nejde o koryto a dotace, ale o věc. Ovšem to, co se děje nyní, to je špína.

Dvacet let od revoluce lidé opět touží po změně. Mají dost vyprázdnění skutečné politiky a jsou znechucení z politikaření, do kterého správa veřejných věcí sklouzla. Co jsme si ovšem doposud volili, to máme. Úzká spolupráce ODS a ČSSD, jakkoli na sebe křičí před televizními kamerami a vyvolávají navzájem účelové kauzy jen proto, aby byly co nejvíce na obrazovce a na titulních stranách deníků, funguje již dlouhé roky. Jejich lidé si rozdělili posty na ministerstvech, v úřadech, vládních agenturách a v představenstvech a dozorčích radách státních podniků. Jejich přátelé si založili soukromé společnosti a jako na běžím pásu vyhrávají jedno doslova „výběrové“ řízení za druhým. V poslanecké sněmovně najdete politiky, kteří jsou tam již několik volebních období po sobě. Dvě třetiny z těch současných jsou opět na volitelných kandidátkách politických stran. Když věnujete čas návštěvě sněmovny a máte oči otevřené, vidíte zajímavý úkaz. V jednacím sále jsou to největší nepřátelé. Zejména když je přímý přenos z jednání. Jakmile se za nimi zavřou dveře, jsou v kuloárech největší přátelé, plácají se po ramenech a domlouvají společné akce.

Nemylte se. Obě velké strany jsou si velmi dobře vědomy touhy lidí po změně. A je to přesně to, čeho se bojí jako čert kříže. Změna. Jakákoli změna je z jejich pohledu nepřípustná. Tolik žádoucí a potřebná změna by totiž znamenala totální rozbourání toho, co si tu za naše peníze postavily. Znamenala by utažení kohoutů penězovodů, výrazné zmenšení vlivu a dost možná i rozkrytí všech špinavostí, ježkteré se tu děly - a za které v normálním občanském i podnikatelském životě lidé sedí ve vězení. Panický strach z možné změny je důvodem sílících útoků jedné na druhou. Tyto útoky zajišťují místo v médiích a berou je ostatním.

Každý dobrý akcionář si je vědom základního pravidla. Pravidla obměny. Jednou za čas přijde doba na výměnu vedení. Děje se tak ve všech úspěšných společnostech ve světě a důvod je prostý. Efekt nové krve. Velká koalice funguje v České republice již dlouho. Tichou spolupráci ODS a ČSSD považuji já osobně za hlavní důvod úpadku politiky a bezprecedentního rozhazování našich peněz z daní. Aktuální debaty o ní a její teatrální odmítaní představiteli obou stran na tomto faktickém stavu nic nemění.

Nemluvme o změně. Udělejme ji. Máme po dvaceti letech příležitost na změnu a Bůh ví, kdy a zda se bude opakovat bez toho, aby cena změny nebyla podstatně vyšší než dnes. V květnových volbách nepůjde o to, aby nevznikla velká koalice. Půjde o to, aby už skončila.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora