Jsou věci, jimž nerozumím. Jednou z nich je dohoda koalic Spolu a Pistar, že ve sněmovně vyvolají hlasování o nedůvěře k vládě. Na jedné straně je to dosti odvážné – já být českou političkou, asi bych se vyhýbala možnosti svěřit rozhodování o vládě do rukou Miloše Zemana jako čert kříži. Ano, já vím, pan prezident řekl, že nechá vládu Andreje Babiše dovládnout v demisi, a taky bych mu ráda věřila, jenže zkušenost mě poučila, že se na jeho slova nelze vždycky spolehnout… Pokud mu ovšem ty koalice věří, pak je rozhodnutí vyvolat hlasování o nedůvěře vládě poměrně bezzubé, poněvadž kdyby sněmovna vládě vyslovila nedůvěru a Miloš Zeman setrval u svého postoje, do voleb se stejně nic nezmění.

Možná jde o netradiční zahájení předvolební kampaně? V tom případě ovšem koalice tímto krokem svým voličům nic moc nového neřeknou – o tom, že jim současná vláda opravdu nevoní, jejich voliči moc dobře vědí od začátku její existence. Vyslechla jsem na to téma hodně projevů a diskusí, takže dost pochybuji, že by byl ten postoj pro někoho nový. Vyslechla jsem také řadu slov o vznešených citech, jako je hrdost, věrnost ideálům a podobně. Dejme tomu. Jenže prokazovat věrnost vznešeným ideálům gestem, které v lepším případě nic nezmění a v horším svěří moc nezodpovědnému (nejen ústavně) prezidentovi, mi nepřipadá jako ta nejlepší cesta.

Sama na vládě Andreje Babiše nijak nelpím, moje volební preference jsou jiné a taky vidím, kolik ta vláda nasekala chyb. Pro některé mám jisté pochopení, přece jen od začátku pandemie rozhoduje ve velmi obtížné situaci, jiné se mi velmi silně příčí, jenže podobně se mi příčily i některé chyby vlád minulých. Nechci ale teď tady hodnotit českou politickou situaci ani scénu, jde mi jen o ten jeden krok – o hlasování o nedůvěře k vládě necelých pět měsíců před volbami.

Podle mého názoru by se měla předvolební kampaň zabývat něčím jiným. Ne tím, že se kandidátům nezamlouvá současná vláda, ale tím, co a jak by chtěli dělat líp než ona. Například jak napravit v mnoha ohledech bídně fungující státní správu, kde čerpat peníze na splacení obrovského dluhu souvisejícího s pandemií, jak naložit se stále nepřehlednější záplavou zákonů a předpisů (ukrutně složitých, aby zabránily zneužití, jemuž stejně nezabrání), co dělat se školní výukou, jejíž nedostatky velmi názorně odhalila distanční výuka… A to připomínám jen to, co pálí mne a lidi v mé bublině. Problémů, se kterými by měla budoucí vláda něco udělat, a které pálí zase lidi v jiných bublinách, je taky nemálo – třeba stavební povolení, až zrůdná korupce, exekuce a co já vím co ještě. Jenže ono je asi jednodušší snažit se vyvolat hlasování o nedůvěře vládě: vypadá to jako rozhodný a silný tah, naznačuje to, kdo je tady zdrojem všeho špatného a vůbec se to jeví jako odhodlaný krok k něčemu lepšímu. Jen to jaksi neodpovídá na otázku, jaký bude další krok a kam může vést.

LN, 21.5.2021