Myšlenka, že schválení několika daňových zákonů a úprav pravidel povinného pojištění v jednom logicky provázaném balíku je protiústavní, protože jde o vzájemně nesouvisící normy, může napadnout jen člověka trpícího nějakou formou paranoie. Samozřejmě, že všechny záležitosti týkající se příjmů a výdajů státu spolu souvisí a měly by být naopak vždy měněny výhradně v jednom souvislém a provázaném balíku, protože schválení jedné změny a neschválení jiné může hospodaření státu naprosto rozbourat.

Odvolávat se přitom na to, že Ústavní soud odmítl tzv. přílepky, kdy se mění přílepkem k jednomu zákonu zákon zcela jiný, je praxí zavedenou sociálními demokraty v době jejich vlády a Ústavním soudem logicky odmítnutou. Je samozřejmě neústavní měnit zákonem o provozu motorových vozidel pravidla o chovu včel. Fakt, že reforma veřejných financí schválená v jednom balíku, kde vše souvisí se vším, je něčím zcela jiným, chápe snad i žáček páté obecné. Sociální demokraté se ovšem potřebovali přesvědčit u Ústavního soudu.

Zdá se, že tato strana má již dlouhodobě potíže s pochopením ústavního pořádku v Česku. Na sklonku svého vládního období protlačila s pomocí KSČM parlamentem přes veto Senátu i prezidenta republiky zákon o znárodnění krajských nemocnic, který eufemisticky označovala za zákon o neziskových zdravotnických zařízeních. Tento zákon zásadním způsobem narušoval vlastnická práva, když o hospodaření nemocnic měli rozhodovat ministerští úředníci a bafuňáři lékařské komory, zatímco jimi způsobené ztráty měli platit vlastníci, tedy především krajské samosprávy.

Komu se to nelíbilo, byl vyřazen ze sítě nemocnic oprávněných čerpat podstatnou část peněz ze zdravotního pojištění. Že je takové uspořádání protiústavní, bylo jasné snad každému člověku s minimálním právním vědomím. Nakonec podobný spor v případě krajských škol už dávno předtím rozhodl jednoznačně Ústavní soud. Jen MUDr. Rath mudroval o tom, že zlí krajští tuneláři chtějí zničit a rozkrást české zdravotnictví. Nakonec musel Ústavní soud logicky konstatovat, že tím, kdo chtěl krást cizí majetek, byl dr. Rath a jeho spolustraníci, a loupežnické pasáže zákona, na rozdíl od včera posuzované daňové reformy, zrušil.

Do ústavních práv občanů zasahoval i zákoník práce, ale nová vláda stačila nejhorší zvěrstva napravit - nutno uznat, že za podpory nekající se opozice. Zdaleka nejnapjatěji očekávaným sporem o ústavnost reforem však bude díl týkající se poplatků u lékaře. Sociální demokraté tvrdí, že ohrožují dostupnost zdravotní péče pro nízkopříjmové skupiny obyvatelstva.

Exministr financí a předseda rozpočtového výboru Sněmovny Bohuslav Sobotka se svým stotisícovým platem hrdinně odmítl zaplatit třicet korun za vyšetření v nemocnici. Bojuje prý za stařenky z domovů sociální péče, kterým po odečtení všech výdajů na poplatky asi opravdu nezbývá.

Jaksi zamlčel, že zákon od placení osvobozuje osoby v hmotné nouzi, i to, že pokud za jeho ministrování dotyčná stařenka potřebovala složitější léčbu, tak na doplatcích na léky musela měsíčně platit ne sto padesát, ale třeba patnáct set korun, a když na to neměla, mohla si jít stěžovat tak leda na lampárnu. Dnes ji výrazně chrání nově zavedený limit plateb, který zřejmě socialistům také vadí. Pokud by Ústavní soud dal v případě poplatků za pravdu žalobcům, mladý perspektivní politik Sobotka by ušetřil třicet korun a stařenka by dostala bačkory. Aby měla čím zaklepat.

Věřme, že Ústavní soud bude při rozhodování o sporném ustanovení týkajícím se „bezplatné péče“ dbát na sociální solidaritu a na dostupnost zdravotnictví, které v ČR, vzhledem k jejímu bohatství, mohou odpovídat většině vyspělých států Evropy.

MfD, 1.2.2008

Autor je komentátor MF DNES