Od poloviny r. 2000 jsem byl již v permanentním zájmu BIS a speciálních složek PČR. Sledováni a odposloucháváni byli i moji přátelé z KAN, KPV a další odpůrci komunistické ideologie a ČSSD. Tyto aktivity vůči mé osobě a mým přátelům neustále narůstaly a já si již počátkem r. 2001 uvědomoval, že může dojít nejen k mému propuštění z BIS, ale i k zatčení, a to na základě nějakých vykonstruovaných důkazů, které pro tajné služby a zvláštní složky PČR není problém vyrobit.

Se svými pocity jsem se postupně svěřil i předsedovi přerovské pobočky KPV Františkovi Přesličkovi (tenkrát člen předsednictva KDU-ČSL Přerov), který mi po asi dvou dnech sdělil, že domluvil v Praze v Parlamentu ČR schůzku s poslancem a představitelem KDU-ČSL JUDr.Cyrilem Svobodou a že tam spolu za ním pojedeme a já mu své poznatky o mém sledování a o přípravách na mé zatčení řeknu.

Dne 14. února 2001 jsme tedy jeli do Prahy a s JUDr. Svobodou jsme se setkali v jeho poslanecké kanceláři. Já jsem mu v rámci svých možností za přítomnosti Františka Přesličky popsal, jaké operativní a zpravodajské úkony se proti mé osobě ze strany BIS a PČR (ÚOOZ) provádějí, a také jsem mu opakovaně sdělil, že tyto nezákonné aktivity bezpečnostních složek mohou skončit nejen mým okamžitým propuštěním z BIS, ale i zatčením. V průběhu jednání mne JUDr. Svoboda několikrát přerušil s tím, že mé poznatky nemohou být relevantní a pravdivé, že jsem asi poznamenán represemi a vězněním před listopadem 1989 a že o nějakém zatčení nemůže být ani řeči. Přítomný František Přeslička se začal postupně přiklánět k názoru JUDr. Svobody a říkal, že se mu to také nezdá, ale že pro klid v duši tuto schůzku raději domluvil.

Já se při jednání s JUDr. Svobodou nemohl ubránit velmi nepříjemnému pocitu s tím, že je to kluzký a neupřimný člověk, který mi něco tají.Jednání bylo asi po hodině zakončeno slovy JUDr. Svobody: "Pane Hučín, já vím, že jste si za komunismu prožil peklo, ale dnes už takové věci nejsou možné, ty doby, kdy to bylo možné, už jsou dávno pryč, nemalujte prosím vás čerta na zeď a jeďte s Pánem Bohem domů!" Po těchto výrocích poslance Svobody jsme se rozloučili a odešli na vlak. Při cestě vlakem do Přerova jsem skoro nemluvil. František Přeslička mne stále ujišťoval, že "bratr Cyril je dobře informován a že mu mám věřit". Já jsem nechtěl panu Přesličkovi kazit jeho dojem z tohoto poslance - lidovce, a tak jsem si myslel své. Dobře jsem si uvědomoval, že poslanec JUDr. Svoboda se angažuje v bezpečnostní problematice, a to přímo ve Stálé parlamentní komisi pro kontrolu BIS.

Dne 7. března 2001 ráno jsem byl při cestě k lékaři zákeřně přepaden protiteroristickým komandem a lidmi z ÚOOZ, sražen k zemi, nacpán do automobilu a ostatní je již známo ze sdělovacích prostředků a také z knihy "V. Hučín, není to o mně, ale o nás".

Po ročním vazebním vyšetřování v nejpřísnějším režimu koluzní vazby na Pankráci jsem byl propuštěn a následně téměř čtyři roky souzen s vyloučením veřejnosti. Po propuštění z vyšetřovací vazby jsem se opakovaně setkal s poslancem JUDr. Svobodou na Sv. Hostýně a za přítomnosti několika svědků jsem mu opakovaně připomenul jeho tvrzení o tom, že "nemám malovat čerta na zeď" a pod. Na JUDr. Svobodovi bylo vidět, že je mu moje připomenutí velice nepříjemné, a snažil se rychle zmizet.

Po letech neveřejných soudů, strádání, brutálního rozhánění mých přátel a sympatizatů a dalších útrap jsem byl zproštěn veškerých obvinění. Z této mé další neblahé zkušenosti s postkomunistickými bezpečnostními složkami a justicí také vím, že nikdy nebudu volit lidovce JUDr. Cyrila Svobodu, neboť tento člověk je pro mne naprosto nedůvěryhodný. Pokud si ho KDU-ČSL zvolila do svého čela, tak já mohu jen varovat: Pozor na něj!

Toto své varování adresuji také bývalému předsedovi KDU-ČSL Jiřímu Čunkovi, od kterého jsem očekával, že prosadí, abych byl pozván na jejich volební sněm s tím, že tam promluvím o doposud nezveřejněných zločineckých pohnutkách těch, kteří jeho stíhání iniciovali a nadále v tom pokračují.

V Přerově dne 30. května 2009

tajemník Nadačního fondu angažovaných nestraníků