Komunisté chystají nějakou konferenci, v níž budou slavit 120 let od narození Klementa Gottwalda. Předáci strany se však k němu vyjadřují zdrženlivě.

Jak předseda strany Vojtěch Filip - Falmer, tak i další pohlaváři se tak nějak stydí zaujmout k této postavě jasné stanovisko. Je to jistá změna, daná nejspíše výsledkem komunálních voleb, kdy myšlenky „o lidech s lidmi“ přesvědčily zhruba jen polovinu předchozích voličů. Ještě nedávno byla postava tzv.“prvního dělnického presidenta“ nedotknutelnou ikonou, fiktivní dům v Dědicích u Vyškova byl jakýmsi ikonostasem, k němuž se chodili klanět jak vysocí funkcionáři strany, tak i nechápavé děti se soudružkou učitelkou dychtící po postupu či jen snaze si udržet flek.

Za vlády Klementa Gottwalda došlo v naší zemi k tomu nejhoršímu v novodobých dějinách. Byli vražděni nevinní lidé, byli popravování či internováni duchovní, byly likvidovány řády a kláštery. Byly zřízeny koncentrační tábory a nucené práce. Byly ničeny staleté zemědělské grunty a v rámci tzv. kolektivizace byla devastována krajina a lidské mravy. Bylo zcela normální někomu sebrat živnost, která byla jeho majetkem třeba po generace, a vyhodit jej na dlažbu s nálepkou buržoust či kulak. Země se stala zadrátovaným územím, odkud odejít bylo spojeno s vysokým rizikem úmrtí na hraničních „ženijních zátarasech“.

Velebit podobnou osobu může být pro slušného člověka buď špatným vtipem, nebo dokonalou ukázkou zatmění mysli, kde systém lidských hodnot dospěl do totálního chaosu. To, že na jeho hrob chodí plakat Marta Semelová a pár pomatených adolescentů, je dokladem pravdivosti předchozí věty.

Novum je však to, že soudruzi ve veřejném projevu ustupují od hodnocení významu Klementa Gottwalda, hlasatele a realizátora třídního boje a třídní nenávisti, což jsou pilíře komunistické ideologie. Už tak nějak opatrně přešlapují v odpovědích na otázky jeho účasti na marasmu 50. let. To, že mnoho soudruhů vlastní výrobní prostředky, s nimiž vykořisťují své zaměstnance a akumulují kapitál, je rovněž prokazatelným faktem a nepochybně trhlinou v systému komunistických hodnot.

Slušný člověk - tedy ten, který nikoho nezabíjí pro jiný názor, nebere druhému jeho majetek a nesnaží se bližního svého zotročit - má o Klementu Gottwaldovi jasno. Zdá se, že členové KSČM začínají pomalu a opatrně dospívat k podobným závěrům. Mám však za to, že Klement Gottwald by jim měl zůstat na věčné časy a nikdy jinak.