Dost by mě zajímalo, jestli ještě někdo bude někdy věřit Kristýně Kočí. Na světě se ovšem stává všelicos, co by jeden nečekal, a tak je docela dobře možné, že ano. Možná se najdou lidé, kteří jí dají hlas, bude-li ještě někdy někam kandidovat, a vůbec není vyloučeno, že o ni někdo stojí jako o politického spojence - třeba pan Tluchoř. Nezbývá než takovým bloudům popřát, aby se jim dostalo toho, co si zaslouží.

Splašený běh událostí a pseudoudálostí mě nutí vystrčit občas aspoň nos nad jejich hladinu a zabývat se něčím jiným, něčím, z čeho bude někdo taky něco mít, třeba vařením večeře. Vřele to doporučuji i vám, mí milí čtenáři, a nemusí to být zrovna vaření: když se člověk na chvíli odpoutá od toho tragického kabaretu, pročistí mu to hlavu, a když se k němu pak zase vrátí, může chvíli radostně žasnout a vtipkovat, než ho zas přejde humor.

Na nahrávce, která zabrala hodný kus mediálního času (a ani se nedivím), mě nezaujalo tolik to, co se na ní říká, i když také, jako spíš jazyk. Nepohoršuje mě, že křehká blondýnka používá silnějších slov, to přece dělá kdekdo. Spíš mi běží mráz po zádech, když vnímám povědomý slovník - je skoro totožný se slovníkem nahrávek, které dal médiím k dispozici před pár měsíci Libor Michálek. Slovník skutečné politické spodiny, lidí, kteří vůbec nedbají na svou dobrou pověst - a to by měla být jedna z prvních povinností politika - a nesmlouvavě jdou jen po moci a po penězích. A protože jim zjevně nestačí poměrně slušné zaopatření, které veřejná funkce skýtá, jdou po mých a vašich penězích, milí čtenáři.

Hodně se skloňuje obrat „důvěra uvnitř vládní koalice“. Méně už ale také „důvěra veřejnosti“. Musím s politováním konstatovat, že mou důvěru ztratila nejen vládní koalice, jejíž rozpad je, myslím, toliko otázkou času, ale až na pár výjimek celá politická vrstva. Kdyby si totiž politici stanovili, kolik smějí a kolik už nesmějí vydat za politickou kampaň, zmizel by důvod, pro který jsou ti slušnější ochotni přimhouřit oči nad rozkrádáním, určeným „pro stranu“. Jistě to není všelék, jen jeden malý krůček k nápravě.

Předčasné volby, které z celkem průhledných důvodů tak vehementně navrhuje ČSSD, samozřejmě nic nevyřeší, protože politická vrstva je až na pár výjimek poměrně kompaktní - „kmotři“ nebo „velrybáři“, to máte prašť jako uhoď. Říkám to s těžkým srdcem, taky bych ráda měla nějakou vyhlídku, že když vyhraje ten či onen, poměry se zlepší. Jenže naši politickou scénu prožrala korupce skoro do základů a lze jen žasnout nad nečinností orgánů, které by měly být činné v trestním řízení.

Z estetického hlediska pak mě nejvíc trápí rozsah, v jakém se ve veřejném vyjadřování zabydlelo lhaní. Nepochybuju o tom, že paní Kočí ve svém vysvětlování v ČT lhala, až se jí od pusy prášilo. Nemohla by si to dovolit, kdyby docela běžně a samozřejmě nelhal občanům kdekdo. Jsou země, kde dokázaná lež zlomí politikovi vaz. Naše země k nim bohužel už nepatří. A krást se taky nemá, pane prezidente! Ani propiska.

LN, 15.4.2011