Státní rozpočet je tématem voleb a o jeho podobě rozhodnou voliči, pravil po čtvrteční schůzce s premiérem Janem Fischerem a ministrem financí Eduardem Janotou předseda ČSSD Jiří Paroubek. A nutno přiznat, že má pravdu.

O tom, zda vykročíme vstříc maďarskému bankrotu, nebo se pokusíme tuhle zatáčku vybrat alespoň těsně před propastí, když už nás předchozí vlády vezly vstříc katastrofě nějakých deset let. Že by to však bylo slovo chlapa připraveného převzít odpovědnost za osud země v této nelehké chvíli, to se nejspíš říci nedá.

A popravdě ani Mirek Topolánek nebyl o moc přesvědčivější, byť ten se alespoň přihlásil ke schválení úsporné varianty Janotova návrhu.

Situace je přitom vážná a po volbách nebude na její řešení opravdu moc času. Vláda musí státní rozpočet předložit Sněmovně podle zákona do konce září. Jenže Sněmovna v dnešní podobě končí dnem voleb, všechny zákonné předlohy padají ze stolu a je nutno počkat na ustavení Sněmovny nové, které vláda opět předloží stejný návrh.

Je otázka, kdy se tak stane. Volební preference naznačují opět těsný volební výsledek, což znamená náročné a dlouhé vyjednávání nejen o nové vládě, ale i o obsazení funkcí v parlamentu a složení výborů. Dokud nebude dolní komora kompletně ustavena, nelze státní rozpočet začít projednávat. A to může, jak víme z posledních voleb, trvat klidně i dva měsíce. A do toho vyjednávat, zda se zvedne DPH, nebo zavede Gottwaldova milionářská dávka, je prakticky nemožné. Navíc s Janotovým návrhem mají problém všechny politické strany, které mohou ve volbách uspět. Ať vznikne vláda levostředová, pravostředová nebo velkokoaliční, bude chtít do rozpočtu vnést své priority, a to mohou být často hodně zásadní změny.

Pokud tedy nedojde v nejbližších dnech k dohodě, je zde velmi vysoká pravděpodobnost, že do nového roku vkročí Česko s rozpočtovým provizoriem, což může být značný problém. A to nejen proto, že se pojede podle letošních výdajových limitů a nebude možné čerpat tolik potřebné peníze z evropských fondů.

Především to bude silný signál pro finanční trhy, že v Česku je nějaký problém s veřejnými financemi. Mohutně vyskočí riziková přirážka pro státní dluhopisy. Současnou nedohodu pak bude možné poměrně snadno vyčíslit v miliardách korun, o které narostou splátky úroků. Opravdu jsou oba předsedové ochotni nechat si to takto spočítat?

Vždyť Janotův plán není vůbec tak drastický. Zvýšení DPH v době snižování inflace žádné zdražení nepřinese, maximálně zabrzdí pokles cen. Především však jde o daň, kterou lze opravdu vybrat. Navýšení daní bohatým zaměstnancům a firmám bude mít dopad minimální. Zaměstnanci ze zdanění utečou a firmy po krizi nebudou mít dva tři roky co zdaňovat, protože budou odepisovat ztráty.

A ani Janotovy škrty nejsou drasticky asociální - ve srovnání s tím, co se bude muset dít při sestavování rozpočtu na rok 2011, jsou jako pohlazení.

Přesto se tenhle nejupřímnější ministr financí v moderních českých dějinách vděku nedočká. A to ho oba pánové předsedové tolik přesvědčovali, aby to úřednické ministerské místo vzal, a slibovali, jak se dočká politické podpory, jen když jim pomůže sníst kaši, co si sami navařili.

Jak že to psával Karel Havlíček?

„Nechoď, Edo, s pány na led...“

MfD, 28.8.2009

Autor je komentátor týdeníku Profit