Zaujal mě nedávný vtipný slogan a podpisová akce "Nechceme radar, chceme rakety" na podporu americké základny na českém území. Zarazila mě ale malá účast na související akci na Hradčanském náměstí. A dorazilo mě nepochopení jindy chápajícího kamaráda: "Ty si skutečně myslíš, že jakákoli vojenská základna u nás nám nějak extra pomůže? Odepsal jsem mu zhruba takto:

Mé názory na zabezpečení země zatím nejlépe formuloval Petr Robejšek z Hamburku. Nedávno vydal knihu Svět viděný z Řípu, kterou jsem hned nakoupil několika blízkým lidem. Když se to pokusím formulovat zjednodušeně, tak ochranu nemůžeme očekávat od svých silných sousedů (Německo, Rusko), ale teprve až od jejich sousedů. Teprve ti mohou mít podobné starosti jako my. Nejlepší spojenec je takový, který nám v nouzi pomůže ve svém vlastním zájmu!

Není to samozřejmě nová myšlenka, Machiavelli psal podobně a nakonec i pozdější československý prezident Beneš se svou předválečnou vojenskou spoluprací s Francií, Anglií a Rumunskem uvažoval stejně. (Připomínám, že tehdy národně-socialisující Maďarsko chtělo zpět části Slovenska a Rumunska.) U Robejška je navíc důležitá důvěrná znalost zájmů a nálad ve sjednoceném Německu a neidealizovaný pohled na podstatu (ne)fungování Evropské unie.

A když si k tomu přidáš fakt, že Amerika je v současnosti jediný stát ochotný a schopný hájit své zájmy kdekoli na světě, tak americká základna na našem území je to nejlepší, co můžeme ve vlastním zájmu podniknout.

Z tohoto pohledu by vojenská základna s co největším počtem amerických vojáků byla opravdu lepší než radar, ale i než samotné rakety. Životy svých vojáků bude Amerika chránit vždycky nejlépe. A měli bychom si své Američany chovat jako v bavlnce - stálo by nás to podstatně méně než hejno Gripenů a přitom ochránilo nesrovnatelně lépe.

Správnost těchto úvah nejlépe dokládají odmítavé reakce z Ruska i z Německa. Oni samozřejmě velmi dobře chápou, že se státem, který má na svém území americkou základnu, se hůře manipuluje!

Prostě: dějiny neskončily. Naši sousedé nebudou mít vždycky stejné zájmy jako my, ať už s nimi zrovna máme dobré vztahy, nebo ne. Malým státečkem nejspíš ještě nějaký čas zůstaneme, takže se musíme ohlížet po silnějších spojencích. Druhou takovou konstelaci, kdy nejsilnější z možných spojenců má svůj vlastní důvod nás chránit, nám už budoucnost podruhé nenabídne.

jiri.certik.cz