S plněním vládních cílů může být Petr Nečas spokojen. Sněmovna schvaluje reformní zákony jako po másle a i na dalších úsporných rozpočtových opatřeních koalice shodu nacházet dokáže. Jednotlivé strany si sice nevěří, ale drží je pohromadě osud jakýchsi politických vyvrhelů, s minimální podporou ve veřejném mínění.

Přesto koaliční strany boj o voliče nezanedbávají. Věci veřejné, které se druhdy prezentovaly coby liberální síla, nyní cílí i na "příkladné národovce a katolíky". TOP 09 se pyšní reformním étosem i výsledky a konzervativismem, který je na jedné straně podložený ušlechtilými hodnotami, ale na straně druhé – jak ukázala nedávná Kalouskova příhoda z malostranského podloubí – se s ničím moc nepáře.

Nejzajímavější je ale sledovat ODS. Aby si odpáral nášivku slabého a nevýrazného premiéra, přitvrdil Petr Nečas jak vůči koaličním partnerům, tak vůči méně loajálním spolustraníkům. Zanedlouho jej čeká stranický kongres. Proto se nezdráhal vztáhnout ruku ani na ministra zemědělství Ivana Fuksu.

Když pomineme dávné zvěsti, že Fuksa je spíš člověk Kalouskův než Nečasův, a jednoznačnou náklonnost odvolaného ministra k modrému rebelovi, bývalému šéfovi poslanců Petru Tluchořovi, je jeho vládní konečná nepochopitelná. Fuksovi nešla nijak zvlášť po krku ani opozice, ani média. Lesy ČR sice představují těžko přehledné zaminované pole, nicméně Fuksova "Dřevěná kniha", posvěcená renomovanými ekonomy i Transparency International, byla posunem vpřed. Ministr se těšil autoritě u zemědělců i jejich profesních a zájmových svazů. Netáhne se za ním žádný skandál a pověst prodloužené ruky kmotrů rovněž nemá.

Kdyby měl odejít jen proto, že toho na vládě příliš nenamluví, musela by jej doprovodit celá řada kolegů. A sliboval-li si od něj kdysi Petr Nečas víc (ale co?), je to jen premiérova smůla.

Fuksovo vystřídání Petrem Bendlem má pomoci změnit poměr sil ve středočeské organizaci ODS. Nový ministr je Tluchořův sok a Nečas evidentně čeká, že se k němu (držiteli reálného exekutivního vlivu) postupně přidá většina spolustraníků v regionu.

Není vyloučeno, že má Nečas příliš velké oči. Každopádně před kongres může předstoupit s pomyslným bičíkem v ruce. Vrcholná partajní akce bude navíc pouze jednodenní, takže rozvinutí hlubších diskusí, třeba o poměrech v koalici nebo vzdálenější perspektivě ODS, se nepředpokládá.

Mezitím se proslýchá, že po kongresu by Nečas v zájmu pohodlného vládnutí v čistkách rád pokračoval. A ty by se pak mohly dotknout i silnějších figur, než byla ta Fuksova. Chladné vztahy například premiér udržuje s ministrem spravedlnosti a svým stranickým místopředsedou Jiřím Pospíšilem, který se čas od času zmůže ke krokům čistícím tuzemskou justici od klientelistických, ba až mafiánských vazeb. Zatímco veřejnost mu tleská, v zákulisí létají hromy blesky.

Dalším ministrem, který prý pomalu balí kufry, je Jan Kubice. Resort vnitra je přitom ještě atraktivnější a v mocenské hierarchii váženější než Pospíšilova spravedlnost. A Petr Nečas bude potřebovat co nejširší manévrovací prostor, aby uchopil vnitrostranické i koaliční otěže před příštím, velmi náročným rokem do svých rukou. Jen tak má šanci uhrát i v nepříznivých vnějších podmínkách v zápase s koaličními soupeři (termín Radka Johna) a ještě ambicióznější opozicí relativně slušný výsledek.