Synonem slabého premiéra se stal v prostředí „mediální fikce“ Vladimír Špidla blahé paměti. Jeho slabost spočívala zejména v tom, že nepatřil ke grossovské kamarile ČSSD, dále byl poměrně zásadový a co říkal, se také snažil dělat. Příliš nevynikal v mediálním světě a zejména v TV občas vypadal ustrašeně. ČSSD však v té době měla dost síly na to, aby se ho elegantně zbavila na místo eurokomisaře pro sociální záležitosti.

František Matějka rozvíjí ve svém článku Tak slabý jako Nečas byl snad jen Špidla jedinou myšlenku, lze-li to myšlenkou nazvat, a sice že současný premiér je „tak slabý jak Špidla“. Inu, je to jeho svaté právo, nicméně vidím tu záležitost přeci jenom jinak.

Zcela zásadní v úvahách o síle či slabosti premiéra jsou výchozí premisy. Přejeme si skutečně, aby člověk v pozici premiéra byl neomezený despota, který si neomaleně bude prosazovat jenom tu svou písničku? Jakým způsobem budeme tedy hodnotit vlastnosti premiéra tak, abychom o něm mohli říci, že je „silný“. Měli jsme přeci v posledních letech hodně premiérů, tak porovnávejme.

Vladimír Špidla dokázal v přímém souboji porazit ODS s jejím předsedou Klausem, a více méně se tak zasloužil o Klausův pád z čela ODS. Potom fatálně prohrál krajské volby a byl „odejit“ do Bruselu. Právě o něm se traduje, že byl „slabý“. Po něm přišel mladý Stanislav Gross, který byl svého času velmi oblíbeným ministrem vnitra, ale vnitro de facto rozvrátil. Odešel, když nedokázal odpovědět na to, kdo mu půjčil milion na byt. Teď se údajně šetří jeho popremiérské kšefty s akciemi, které mu údajně měly vynést sto milionů. To byl „silný“ premiér?

Poté vstoupil do Strakovky Jiří Paroubek, který svým hřmotným hlasem dokázal upoutat pozornost a chtěl vládnout třeba i s Marťany. Prohrál volby s Topolánkem a do mrtě zneužil takzvaný povolební pat. Nakonec svrhl vládu v době českého předsednictví. To byl silný premiér? Po něm vládl Topolánek, který pro silné výrazy také nechodil daleko. Podobně jako Paroubek si znepřátelil mistry „mediálních fikcí“, tj. novináře, a celé jeho premiérování nad ním visela jako Damoklův meč jedna nedokončená SMS Václava Klause. To byl také silný premiér? Zvláště pak když nedokázal velmi často odhadnout, co na něj média chystají?

Pak přišlo období nepolitické vlády s premiérem Fišerem. Ten si mezi lidem získal brzy velkou popularitu a snad by se stal i ředitelem zeměkoule. Teprve po skončení jeho vlády se ukázalo, že to skutečně byla vláda udržovací a všechny potenciální problémy včetně například neřešení podpory obnovitelných zdrojů energie nechala svým následníkům.

Nyní je ve Strakově akademii v křídle předsedy vlády Petr Nečas. Chtěli bychom, aby byl silný premiér, který bude skutečně o všem ve vládě rozhodovat? Premiér má v demokracii vždy a jenom takový prostor, který si dokáže vydobýt a který mu dovolí získat jeho koaliční partneři. Parta kolem Kalouska i VV si svůj mediální prostor stále žárlivě střeží. Nečas v prosazování svých názorů někdy dosáhne částečného úspěchu, někdy nedosáhne. Ponechal bych ale hodnocení toho, jaký bude premiér, až po skončení jeho mandátu. Jestliže se podaří uzákonit některé avizované změny v zákonech, zejména důchodovou a zdravotní reformu, nebude hodnocení Nečase z mé strany nikdy negativní. Pokud by se snad nic z toho nepodařilo jenom proto, že by Nečas trval na malichernostech a dovedl koalici ke krachu, pak by bylo jeho hodnocení z mé strany jiné. Ale zdá se mi, že Nečas není v pozici kverulantské, tu jednoznačně obsadily VV. Jaký tedy bude soud historie, nechme na historii a historicích.