Zeman otevřel diskuzi o prezidentském systému

Jestliže zůstáváš klidný, zatímco ostatní ztrácejí hlavu, je to neklamná známka toho, že jsi problém nepochopil, říká jeden z klasických Murphyho zákonů. Laskavému čtenáři se přiznávám, že žasnu, kolik obránců parlamentní demokracie se najednou všude vyrojilo, když prezident Zeman využil svého ústavního práva a na pád vlády reagoval v souladu se svým volebním slibem. Jmenoval vládu nespojenou s Nečasovou koalicí čtyř stran (ODS, TOP 09, Lidem, Stan) a několika nezařazenými poslanci, jejíž přežívání mezi vnitřními krizemi budilo střídavě soucit a střídavě nechutenství.

Nečasovi odborníci

Obránci parlamentní demokracie už zapomněli, že poslanecká sněmovna se dlouhodobě oprávněně těší důvěře sotva čtvrtiny občanů, jeden poslanec je ve vězení, druhý ve vazbě a sněmovnou proplouvá patnáct nezařazených poslanců. Zapomněli jsme, že ministři školství, vnitra a obrany neprošli volbami, ve vládě byli pouze pro loajalitu k Nečasovi, v případě tehdejšího i dnešního ministra obrany Picka i přes odpor předsedkyně koaliční strany. Tito "odborníci" měli legitimitu propůjčenou pouze od premiéra, jehož strana získala ve volbách 20 procent. Dnešní ministři mají legitimitu od prezidenta, který získal v prvním kole 24 a ve druhém 55 procent.

Když v roce 1998 Zeman uzavřel s Klausem (opoziční) smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí, která se opírala o solidní většinu v obou komorách parlamentu, bylo to částí dnešních kritiků chápáno jako vytvoření partajního kartelu a potlačení demokracie. Když si Zeman pro svoji menšinovou, "premiérskou" vládu zajistil podporu dopředu, je to špatně, když "prezidentskou" vládu vytvoří poté, co je jasné, že ODS, TOP 09/Stan a ČSSD se na společné, překlenovací vládě nedohodnou, a podporu pro vládu snaží získat až před samotným hlasováním poslanců o její důvěře, je to také špatně. Takže jak to je? Vadí nám slabé vlády postavené na zákulisních handlech nebo Miloš Zeman?

Jistě, idiotský výrok Zemana o ústavních zvyklostech je trapný. Stejně jako množství jeho dalších rádoby vtipných bonmotů. Zvolili jsme si ho, takže jeho třeskutý humor budeme muset strpět ještě několik let.

Přímá je dobrá

Až na vzácné výjimky mezi ústavními právníky, jako je Jan Kudrna, převažuje shoda, že prezident koná v rozporu s ústavními zvyklostmi, a tedy proti smyslu ústavy. Politika je však dynamický svět, v kterém se střetávají zájmy, instituce, strany, osobnosti a jejich mediální interpretace. Někdy nastoluje agendu jeden aktér a ostatní jsou nuceni reagovat, jindy se zkusí prosadit někdo jiný.

Např. Ústavní soud přirozeně zasahuje svými rozhodnutími do politiky a mohl by být podstatně aktivističtější. Soudní moc je jedním z pilířů demokracie a nemusela by být zdaleka tak krotká k moci výkonné, jako byla doposud.

Mnozí z těch, kteří dnes straší prezidentským systémem, prosazovali bezhlavě přímou volbu prezidenta a dnes stejně bezhlavě prosazují přímou volbu starostů a hejtmanů, tím by se současné potíže při soužití silného prezidenta a sněmovny přesunuly na další politická patra. Vzpomeňme si na turbulence na pražské radnici.

USA náš vzor

Přímo volený prezident v souladu s programem na který byl zvolen voliči, pouze využívá prostor, který mu dávají ostatní političtí aktéři. Prezidentovi, ale např. ani premiérovi, nelze zaujatě upírat právo na vlastní politickou aktivitu, kdykoli vykročí z představ hlavního mediálního proudu. Pokud chceme výrazné politiky, ba co více přímo státníky, musíme jim umožnit střetnout se v tvrdém boji a předvést své vůdčí schopnosti. Zbytečně si v diskuzi dáváme tabu. Demokracie musí být otevřená i diskuzi o změnách vlastní formy. Proč bychom se nemohli posunout k poloprezidentské nebo prezidentské demokracii, jakou známe z USA nebo Francie? Prezident Miloš Zeman svými kroky tuto legitimní diskuzi otvírá.

Slovy Oty Černého: Co na to volič?

Autor je politolog a právník, člen sdružení Vraťte nám stát