Nasadíme-li si tmavé brýle, uzříme ve sporu předsedy vlády a ministra vnitra o řízení tuzemské policie rozbušku pro vnitřní bezpečnost našeho státu. Dosud byla policie s dalšími ozbrojenými sbory destabilizována pouze finančně. Nyní lze hovořit také o destabilizaci personální a mocenské. Příští policejní prezident si navíc bude nutně muset připadat jako prachobyčejný slouha – a je jedno, zda Petra Nečase, Radka Johna nebo obou pánů zároveň.

Původně měla vnitrokoaliční přestřelka toliko symbolický význam. Věci veřejné potřebovaly zviditelnit svůj boj s korupcí a něčím serióznějším doplnit komiksově laděné tažení proti modrému exministrovi Langerovi. Občanským demokratům zase leží v žaludku bulvární a chaotický styl Radka Johna a manažerská rozpínavost Víta Bárty. Proto teď soutěží v tom, kdo udeří do stolu mohutněji. Krev vře a nervy pracují. Na povrch vyvstává osobní ješitnost i stranická sobeckost. Hraje se o nejsilovější ze silových resortů. Výraz „hra“ je přitom výstižný. Vždyť oba hlavní aktéři se především vyžívají v rolích, o které si řekli a které zvládají jen s nejvyšším vypětím. John je slabý ministr a spíše než předsedu připomíná stranického maskota. Nečas je slabý premiér a slabý lídr ODS, jenž musí co chvíli sobě i svým kolegům dokazovat, že má situaci pod kontrolou. Všem ostatním připadla úloha křoví - zbylým koaličním politikům, opozici, policejním důstojníkům i legračně nominované komisi pro výběr policejního prezidenta.

Kdyby nehrozilo, že se tato válka podepíše na potírání zločinu ve zdejších krajích, šlo by se radovat nad cenným studijním materiálem. Vyčteme z něj například, že tomu, kdo nejhlasitěji volá po odpolitizování policie, ve skutečnosti jde o posílení vlastního partajního vlivu. To samé ostatně platí při okupování státní správy politickými stranami. Anebo si vezměme zhusta skloňovaný termín „kočkopes“. Sotva co lépe charakterizuje celou koaliční sestavu s nesourodými zájmy a štábní kulturou. Všichni se zaklínají reformami, tedy dětmi, které mají toto manželství z rozumu držet pohromadě. Jenže málokomu ze zúčastněných dochází, že přetahovaná o jiné dítě – právní stát a jeho instituce – může skončit tragicky.

Tady už nepomůže ani čajový dýchánek na Pražském hradě, ani dohody-nedohody. Buď ať si koaliční špičky vlezou pod ledovou sprchu a počítají do deseti, nebo ať ruku v ruce hodí ručník do ringu.

Psáno pro ČRo1