15.10.2021 | Svátek má Tereza


POLITIKA: Nebezpečí pro demokracii?

7.5.2010

President Václav Klaus prohlásil v rozhovoru pro týdeník Euro: "Nové strany, neznámé, nedefinované, prázdné, bez členské základny, ty jsou největším nebezpečím demokracie. Nikoli staré strany, jež mají desetitisícové členské základny a není možné je snadno převalit z jedné strany na druhou."

Musím říci, že mě toto prohlášení pana presidenta udivilo. Ačkoliv "udivilo" je slabý výraz. Jeho prohlášení mě šokovalo.

Až dosud pan president říkal (a já s ním bezvýhradně souhlasil a souhlasím), že je pro něj nepřijatelný koncept "nepolitické politiky", že pokládá vliv nevládních organizací, nikým nevolených a nikoho, kromě úzké skupiny členů, nereprezentujících, za hrozbu demokracii. Pamatuji se velmi zřetelně, na jeho nespočetná prohlášení, která by se dala shrnout a parafrázovat asi takto: "Pokud někdo chce ovlivňovat politické dění a rozhodování, měl by si založit politickou stranu a projít testem voleb. Jedině tak získá v demokratické společnosti mandát k prosazování svých politických zájmů."

Dnes je tomu naopak. Pan president nyní pokládá za hrozbu demokracii právě ty, kdo uposlechli jeho návodu a založili politické strany, které hodlají podstoupit demokratický test a získat v nadcházejících volbách mandát k prosazení svých politických cílů.

Pan president vidí nebezpečí v tom, že nové strany jsou "neznámé, nedefinované, prázdné, bez členské základny".

Podle mne je takový obecný postoj k novým stranám nespravedlivý. Některé nové strany jsou známé. Jednu z nich dokonce založili jeho blízcí spolupracovníci a rozhodně to není strana prázdná a nedefinovaná, její program je, dalo by se říci, souhrnem zásad, které pan president sám dlouhá léta prosazuje, i když je pravda, že její členská (a jak se zdá i voličská) základna je povážlivě malá. V demokracii ale nerozhoduje počet členů strany, rozhoduje to, zda dokáže oslovit a získat voliče.

Podobně je tomu s jinými stranami. Některé z nich mají dokonce již dnes členskou základnu daleko větší než ta, o které jsem právě mluvil. Některé mají členskou základnu porovnatelnou s dnešními menšími parlamentními stranami. U těch, u kterých je již dnes patrné, že budou v nadcházejích volbách vážnými kandidáty na vstup do sněmovny, jsem si dal práci a jejich programy jsem si přečetl. Nemyslím, že jsou nedefinovatelné. Nemyslím, že jsou prázdné. Nalézám mezi nimi strany výrazně politicky definované, ať už nalevo či napravo v klasickém politickém spektru. Nalézám mezi nimi strany výrazně konzervativní i výrazně liberální. Ano, nalézám mezi nimi strany velmi populistické, ale nalézám strany právě tak populistické mezi těmi starými s desetitisícovou členskou základnou. Nalézám mezi nimi strany, které bych byl ochoten volit, i strany, kterým bych svůj hlas nikdy nedal.

Pan president vidí nebezpečí v tom, že nové strany jsou zranitelné tím, že jejich členská základna je příliš malá, a jsou tak otevřeny pokusům o jejich "převalení ze strany na stranu". Já vidím nebezpečí spíše v tom, že naše velké strany jsou pokusům o "převalení" natolik odolné, že jsou obětí své vlastní velikosti, jsou do různé míry nakaženy rakovinou korupce a klientelismu a díky jejich "nepřevalitelnosti" jsou tak stabilní , že jsou prakticky nereformovatelné. Právě u nich jsme byli svědky všech představitelných politických neřestí, klientelismu, "velrybaření", zneužívání politické moci. Jak se zdá, ani desetitisícové členské základny rozhodujících politických stran nejsou zárukou demokracie.

Tím vůbec nechci říci, že jsem nadšen programy všech nově vznikajících politických stran. Nepokládám se ale za oprávněného k tomu, abych je prohlašoval za hrozbu demokracii jen proto, že s jejich programy a politickými cíly nesouhlasím. Pokud jsou to strany demokratické a chtějí postupovat demokratickými postupy a metodami, nemyslím, že mám já či kdokoliv jiný právo je prohlašovat za nebezpečí pro demokracii. Pokud je mi strana (a její program) neznámá, nemám právo ji hodnotit. Pokud ji hodnotit chci, musím se s jejím programem napřed seznámit. Nemyslím, že jsou prázné jen proto, že jejich program je mi cizí. I to, že s některým programem výrazně nesouhlasím, znamená, že existuje, není pro mě nedefinovatelný.

Pokud se týká "prázdnoty", jediná politická strana, kterou pan president dosud kritizoval proto, že se mu jevila jako "prázdná", byla ta, kterou kdysi sám založil. Pokud i ta je nebezpečím pro demokracii, pak už u nás pro obranu demokracie po vyloučení nových stran zbývají jen Strana zelených, KDU-ČSL, ČSSD a KSČM. Velmi pochmurná vyhlídka.

Musím říci, že jsem větším optimistou než pan president. Věřím, že nová politická konkurence rozčeří stojaté vody naší politické scény. Možná sem tam přinese i malou bouři. Nevidím v tom ale nebezpečí pro demokracii, vidím v tom naopak její novou naději. Vidím v tom i naději pro staré politické strany, věřím, že i jim nová konkurence přinese novou dynamiku, snad přestanou být tak nesnesitelně "stabilní". Snad je pak jejich desetitisícové členské základny přinutí se převalit a probudit.

6.5.2010








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.