aneb Zelenou a covidovou politikou k zářným zítřkům
Probíhající covidové restrikce a omezování výroby energie z uhlí a ropy vede Západ do situace, kterou jsem tak dobře poznal v časech reálného socialismu neboli socíku.
Moje žena se vrátila z jistého obchodu se sportovním zbožím a tam jí řekli, že dětské běžky budou tak v březnu – není údajně materiál. Z televize a dalších médií se na nás hrnou informace, že to či ono není, zdražuje se zboží každodenní spotřeby, jídlo i spotřební materiál. Energetické firmy posílají svým zákazníkům informace o nových cenách elektřiny (+33 %) a plynu (+50 % až 100 %), automobilový průmysl zápasí s nedostatkem čipů a teď i hořčíku.
Protože jsem již dříve narozený, o takzvaných „nedostatcích v zásobování“ bych mohl z éry reálného socialismu vyprávět dlouhé hodiny. Například před Vánoci bylo dobré mít známého v zelenině či v potravinách obecně. Když šlo o nákup banánů, pomerančů nebo klobás, bylo dobré mít jistotu podpultovního prodeje. Co se shánění dárků pro děti týče, a nejen pro děti, bylo to mnohem „zajímavější“ než dnes.
U aut se bralo to, co právě bylo. Pro svou první škodovku 105 L (barva nerozhoduje) jsem vyrazil s tchánem tuším do Mototechny v Pardubicích, kde mi ji tchán zamluvil. A například právě u aut se doba vrací – nová nejsou a ojetá už pomalu také ne. Samozřejmě, každé porovnání pokulhává, výběr značek současnosti je proti socíku nesrovnatelný, ale nedostatek - podobně jako v tehdejším reálném socialismu - deformuje trh a chování spotřebitelů.
Čeká se na jmenování nové vlády pětikoalice. Z programu vlády mě upoutal slib, že do konce funkčního období dosáhne rozpočet na obranu 2 % HDP. Letošní HDP bude necelých 6000 miliard Kč, tj. rozpočet na obranu by měl být minimálně 120 miliard. Současně chce nová vláda snižovat deficit, za rok 2022 údajně o 100 miliard, a dělat to sociálně „citlivě“. Jak to chce zařídit a kde brát, to hraničí s problémem kvadratury kruhu.
Vzhledem k tomu, že nová vláda chce pokračovat v covidových restrikcích à la „Vojtěch“, čeká nás jen další dušení ekonomiky zákazy a omezování osobní svobody. Před chvílí mi volal známý, že má covid, přestože je očkovaný. Ztratil chuť a trochu kašle a je bez teplot. Jako očkovaný může podle „pravidel“ chodit do hospod jako „bezinfekční“. Protože je normální a není mu dobře, samozřejmě nikam nepůjde, ale podle „pravidel“ může. A v tom je celý zakopaný pes. Místo toho, aby se lidem - ať jsou nebo nejsou očkovaní - řeklo, že když se necítí dobře, ať zůstanou doma a kontaktují lékaře, řeší se situace opět buzerací provozoven, firem a škol. Neočkované děti jsou nuceny ke karanténě, i když jim nic není (a doma dokonce ani nejsou rády!), očkované děti mohou chodit do školy a dokonce se nemusí ani testovat a jsou takzvaně úředně „bezinfekční“.
Dušení ekonomiky bude mít samozřejmě dopad nejen na onu již vysokou inflaci, ale i na další omezování výkonu české ekonomiky a příjmů státního rozpočtu. Vracíme se tak do éry zákazů a nedostatku. Kdysi, v éře „lidové demokracie“ reálného socialismu, byl nedostatek zboží trvalou součástí života. Dnes, v nastupující éře „liberální demokracie“ a „zelené ekonomiky“, si budeme muset na „problémy se zásobováním“ také zvykat. Bude to ale v zájmu velmi ušlechtilého cíle – záchrany klimatu. Tak se budou zdůvodňovat opatření, která budou zhoršovat rentabilitu výroby a chod ekonomiky obecně. Osobně tak zažívám takové déjà vu.
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz