Naše země je členem Severoatlantické aliance už osm let. Přiznám se, že bych se asi nad datem našeho vstupu, 12. březnem, příliš nezamýšlel, nebýt diskuse o americkém radaru a bezpečnosti naší republiky, která v posledních týdnech hýbe českou veřejností. Záměrně píšu veřejností, protože postupně zjišťuji, že názor na „velkou kouli“, která by mohla vyrůst v Brdech, má asi každý. Radar se nám zkrátka dostal pod kůži. Není to nic divného, jde o chytlavé téma a média je dokáží prodat. Navíc by podle novinových titulků člověk řekl, že naši zemi alespoň na chvilku posunuje do středu pomyslného jeviště, když ne světové, tak alespoň evropské politiky. Na druhou stranu, je mnoho témat, a mnohdy se nás dotýkají víc, které nechávají občany relativně v klidu.

Myslím, že právě výročí našeho přistoupení k Severoatlantické smlouvě je vhodnou příležitostí pro zamyšlení nad vztahem amerického radaru a našeho členství v alianci. Osobně nechápu snahy některých zelených či socialistů podmiňovat instalaci radaru jeho zapojením do struktury NATO. Myslím si, že tam toto zařízení už, byť nepřímo, tak nějak z principu věci, je. I když pravděpodobně nebude podléhat velitelské struktuře aliance, půjde o americké vojenské zařízení a USA stále členy Severoatlantiské aliance jsou. Argumenty typu „radar bude chránit jen USA a pro nás znamená jen zvýšení ohrožení“ jsou podle mě falešné, z radaru, respektive celého systému protiraketové obrany, bude mít v případě ohrožení užitek celý euroatlantický blok.

Nejsem odborník na mezinárodní bezpečnost, k této oblast jsem se dostal asi nejblíže během své návštěvy NATO v Bruselu krátce před naším vstupem do aliance. Myslím, že rozhodovat o radaru by měli politici a odborníci, ti kteří mají dostatek informací a zkušeností. Referendum není v této věci na místě, protože zcela jistě nebude možné poskytnout občanům všechny detailní informace.

Vím, že takové rozhodování o umístění radaru nebude věc jednoduchá. Souhlasím s tím, že je potřeba komunikovat a vysvětlovat. Není to však vždy snadné, když odpůrci používají sugestivní otázky typu „kdo potrestá americké vojáky, kteří spáchají zločin“, případně zavádějící tvrzení „posádky radarů budou stát mimo naše zákony“, které zcela mylně vyvolávají dojem, že američtí vojáci budou v případě porušení zákonů beztrestní. Proti tomu se bojuje jen těžko. Starostové obcí v okolí místa kde by mohl být americký radar potencionálně umístěn, by se neměli nechat těmito dotazy a argumenty zmanipulovat. Také jejich obavy z toho, že si Američané budou žít "sami pro sebe", jsou podle mne liché. Dá se spíše očekávat opak. Pro příklad můžeme jít například do sousedního Německa nebo i do Ústeckého kraje, konkrétně do Dětského domova v Mašťově. Tato obec leží v těsném sousedství vojensko újezdu Hradiště v Doupovských horách. Když před několika lety v tomto vojenském újezdu byli na cvičení američtí vojáci ze základen v Německu, navázali během krátkého pobytu u nás s dětským domovem partnerství a spolupráce mezi domovem a jejich rodinami v Německu přetrvala v podobě předvánočních setkání s nadílkou několik let. Přitom šlo o Američany, kteří se s tímto regionem setkali víceméně jen na pár dní. Jistě, tento příklad jen těžko obstojí jako argument pro umístění amerického radaru, může ovšem pomoci vidět vyloženě pochybné argumenty odpůrců radaru ve správném světle.

www.fialapetr.cz

náměstek hejtmana Ústeckého kraje