Prezidentskou kandidaturu Jana Švejnara provází řada podivných okolností, které vytváří prostor pro nejrůznější spekulace. Především se J.Š. představuje jako otec naší ekonomické transformace po roce 1989, což samozřejmě není pravda. S dílčím názorem přispěl do tehdejší bouřlivé debaty, tak jako řada jiných ekonomů, ale na konkrétních krocích, do kterých diskuze vyústila, se J.Š. nepodílel ničím. Zajímavé je, že J.Š. ohlašuje prezidentskou kampaň jako v amerických prezidentských volbách, přestože dobře ví, že u nás prezidenta volí parlament. Proč to asi dělá? Zdá se, že J.Š. připravuje svojí politickou kariéru, která se nemusí omezit na prezidentskou volbu. Prezidentem se stát nemusí, ale tím, že bude získávat na svojí stranu veřejnost, si připravuje půdu pro příští parlamentní volby, kdy by mohl vstoupit do politiky a ucházet se o nějaký vysoký politický post, například o předsednictví vlády. Nemyslím si, že by chtěl zakládat novou politickou stranu, ale dovedu si dobře představit, že by se mu podařilo vyšachovat prudkého a v podstatě nestabilního Paroubka, jehož pozice v ČSSD sice působí navenek silně, až silácky, ale ve skutečnosti je křehká a může se najednou zhroutit.

Agresivita, s kterou se, při vší zdánlivé korektnosti, Švejnar dere dopředu, hovoří o bezohlednosti, která je typická pro systém amerických voleb a kterou tak špatně snáší středoevropské prostředí. Již několikrát jsem zaslechl názor, že prezidentská kandidatura Jana Švejnara je podporována americkými politickými kruhy. To není tak absurdní představa, jak by se na první pohled mohlo zdát. Americké politické zájmy ve střední Evropě jsou poměrně silné. Vazby s Polskem se nenaplňují podle amerických představ, a proto by přímý vliv na Českou republiku, např. na vybudování radarové stanice i na další bilaterální vazby skrze prezidenta nebo premiéra, byly pro Ameriku velmi užitečné. Tím ovšem vzniká absurdní situace, kdy velcí odpůrci budování amerického radaru, jako jsou komunisté a socialisté, slibují Švejnarovi podporu, a tak nepřímo vyzdvihují to, proti čemu vystupují.

V podstatě nikdo neví, jak by se J.Š. začal chovat, až by obsadil některý z význačných postů. Jeho řeč je velmi obecná, není schopen zaujmout žádný konkrétní postoj, nevyjádřil se ani k jedinému problému v Evropské unii a dokonce svá bývalá jasná prohlášení (z doby, kdy ještě nepomýšlel na politickou kariéru) teď rozostřuje a zamlžuje. Přiznávám se, že se ostrého nástupu Jana Švejnara do vod českého politického života děsím, a proto nabádám k velké obezřetnosti.

Fragmenty, 20.12.2007