Dopis nepolitologa

Nejsem jediná, kdo v těchto dnech při otevření ranní pošty našel dopis adresovaný Čechům v zahraničí. Obsahoval pravdivou informaci, že Česko čeká druhé kolo prezidentských voleb a že šance na zvolení Jiřího Drahoše nebo naopak Miloše Zemana je tak 50 na 50. Nejen před pěti lety, ale i letos v prvním kole prezidentských voleb získali protikandidáti M. Zemana mezi voliči v zahraničí většinu a pisatel se domnívá, že by bylo žádoucí, aby tomu tak bylo i v tomto druhém, rozhodujícím kole. Pro naši lepší orientaci byl k dopisu přiložen rozhovor J. Drahoše v Přítomnosti.

Troufám si říct, že už když jsem se rozhodovala, zda by nebylo lépe dát hlas kupř. Pavlu Fischerovi, (který působil v týmu Václava Havla), zajímala jsem se podrobně o názory jednotlivých kandidátů i vítězícího J. Drahoše. Krom všeobecných a obecně platných teorií a soudů toho nikdy moc neřekl. Každopádně mě nepřesvědčil, že by své motto „nebát se, nelhat a před nikým se nehrbit“ dokázal plnit i v Bruselu, a o to teď jde.

„...ptejme se, kolik lidí, kteří k nám přišli z konfliktů, u nás zůstalo. Já vím o několika křesťanských rodinách,“ říká v rozhovoru Drahoš. Jeho důvěra, že všichni případní migranti poputují opět dál do zemí, „kde se jim ekonomicky bude dařit lépe“, se mi zdá přinejmenším poněkud krátkozraká a naivní.

Migrace je v dnešní době jeden z nejpalčivějších problémů, které před námi stojí. Tady mám pocit, že ze solidarity s migranty se stal pendrek na domácí. Dobrá vůle a odhodlání pomáhat byla masivně zneužita a zavedla Evropu do slepé uličky a bezmoci. Nároky příchozích, pocit, že mají na všechno právo, rozpínavost a náboženská intolerance vyvolávají obavy. Násilné činy, kterých se dopouštějí, jsou zamlčovány, zakročit se často obává i policie. Ten strach zpětně dává druhé straně pocit neomezené síly, neohrozitelnosti a nadřazenosti. Snad nejhorší je vytváření neintegrovatelných, nenávistných menšin uvnitř států, které je přijaly. Ráda bych řekla, že nejde házet řadové muslimy do jednoho pytle s teroristy, ale když on se po čase rozdíl stírá, to obrovské množství dává sílu.

Německo přiznává, že má v zemi asi 11 tisíc teroristů (!). Na tisíce radikálních islamistů to odhaduje i Švédsko. Mám pocit, že si Evropa neví rady, a ze slov typu politická korektnost jde po mně mráz. Můžeme se ohánět slovy multikulturalizace a globalizace nebo strašit před radikalizací společnosti, co zůstává, jsou fakta: Zóny no-go v Anglii, Francii, Švédsku, Belgii, Německu... Zavírání kostelů, strach vyvěsit kříž, vyučovat náboženství, hlásit se ke křesťanství...

Přehlížet nebo podceňovat nebezpečí páté kolony, kterou migrace představuje, jen proto, že tento problém u nás zatím není, může být smrtelné. Zdá se mi, že J. Drahoš nechápe to primární, totiž že lidé nechtějí dopadnout jako některá výše uvedená země. Skutečně nevím, jak má globalista v Bruselu hájit národní zájmy, když je ideologicky zcela jinde.

Na závěr bych ráda podotkla, že prezident Miloš Zeman nikdy nebyl „můj kůň“. Zvolit džentlmenství i mně připadá docela lákavé. Při zvážení všech stávajících okolností přesto dávám přednost zkušenostem, silné ruce a zdravému selskému rozumu.

Mám obavy, že jestliže Jiří Drahoš ve druhém kole zvítězí, nebude to kvůli jeho schopnostem, ale že si lidé jednoduše přejí změnu. A to by bylo trochu málo!