Je to rozhořčení těžké a spravedlivé, jako by z oka vypadlo musulmanskému muftímu. Ještě chybí, aby dav rozhořčených voličů ČSSD vyraboval drůbežárnu (ptáci jako ptáci) a pak vztekle dupal po finské vlajce (je modrá!). Aniž bych chtěl srovnávat Ivana s Benediktem, na oba se vztekají osoby s posláním od Boha (dokonce stejného) kvůli něčemu, co neřekli, respektive neřekli tak, jak je jim do úst vkládáno. Má Jiří Paroubek pocit, že mu ublížený křik pomůže v očích mezinárodních obránců všeho protiamerického nebo prostě chce být slyšet, aby nebylo vidět? V tuto chvíli to ví on a možná jeho nejbližší spolupracovníci.

Nechme strefování do snadného terče a zkusme se rozhlédnout, zda existují nebo neexistují indicie, které dávají Ivanu Langerovi právo nahlas uvažovat o možnosti odposlechů prováděných na základě objednávky ČSSD.

Nejdříve je nutné se zeptat, jakým způsobem probíhá ono vyšetřování Kubiceho zprávy, lépe řečeno, okolností jejího zveřejnění. Jde o několik zcela jasných událostí, jejichž právní přípustnost je třeba ověřit. Je znám uzavřený a nikterak velký okruh osob, které na tom měly účast. Konání jednotlivých účastníků je také dobře známo, a tak na vyšetřovateli zbývá jediné – celé to zkompilovat a vyhodnotit z hlediska odpovědnosti trestně právní. Tuto věc nejeelitnější vyšetřovačka v zemi řeší čtyři měsíce a výsledek v nedohlednu. Zcela logicky se nabízí otázka, co tedy onen tým pod záminkou šetření vlastně dělá?

Zcela jasnou překážkou by mohlo být, kdyby si ČSSD raději usekla obě ruce, než by se třeba jen myšlenkou dotkla apolitičnosti policie a státního zastupitelství. Bohužel, i v tomto případě lze o čistém svědomí strany růže pochybovat. V době svého ministrování proslul Stanislav Gross velmi nestandardními přístupy k policii. Vytvářel speciální týmy úkolované a zodpovídající se pouze jemu, v policii a zpravodajských službách rychle postupovali důstojníci, jejichž hlavní kvalifikací byly dobré vztahy právě s Grossem. Gross sice dnes není ani premiérem ani ministrem, předsedá však bezpečnostní komisi ČSSD – orgánu, který má právě vztah k těmto službám v referátu.

No jo, ale až takovéhle věci, to se může stát tak v Bělorusku, zní námitka. Neslyší ten Langer trávu růst? Třeba jsou to jenom kamarádi, co spolu hrají odborářský fotbálek!

Před dvěma lety, a také se blížily volby, se konala jiná prapodivná aféra. Z postupně proměnlivých vyjádření poslance Kořistky vzniklo váhavé obvinění, že mu za hlasování o důvěře vládě nabízeli jeho kamarád Večerek a Topolánkův asistent Dalík deset milionů na stole v českých a post velvyslance v Drážďanech, později v Sofii, navrch. Role konferenciéra, který osobně lhal o průběhu případu, se ujal ministr vnitra Bublan, o pokračování vyšetřování za každou cenu se snažila šéfprokurátorka Benešová, dnes kandidátka ČSSD do senátu v Chomutově, a celý případ byl využit k nařízení odposlechů špiček ODS i profízlování jejich soukromých kont. Tedy došlo přesně k tomu, nač upozornil Langer jako na hypotézu a proti čemu se Jiří Paroubek tak razantně ohrazuje.

Zakončím řečnickou otázkou Jiřího Paroubka: „Dovedete si představit, že by nějaký soudce dovolil odposlouchávat politika nebo dokonce novináře?!“ Dovedu. Přesně to se v režii ČSSD stalo předloni!