Co když ho půjde postavit?

Obvyklé to bývá u politiků, zvláště u těch, kteří už jsou za zenitem své popularity. Mohou udělat cokoli, vždy se na ně snese ostrá kritika. Značné části veřejnosti už vadí jenom styl, jakým svůj nápad zveřejňují. To je případ Andreje Babiše a jeho plánu na Národní onkologický institut.

Kdo ví, možná je za tím vším opravdu jen populismus. Ovšem pokud by náhodou došlo k tomu, že po pěti letech bude na Královských Vinohradech opravdu stát špičkové pracoviště, ve kterém budou nejlepší vědci a lékaři v teorii a praxi potírat nebezpečnou chorobu, pak se jen kvůli tomu bude vzpomínat na premiéra Babiše v dobrém – přinejmenším ve zdravotnickém resortu.

O užitečnosti projektu se ani nemusí vést složitá diskuse. Nejlepší klinikou na léčbu většiny typů zhoubných nádorů je dnes bez pochyby Masarykův onkologický ústav v Brně. Pro ty, kdo hledají naději při léčbě rakoviny, se šance na uzdravení zvyšuje, pokud tam mají přístup.

Proti tomu je v Praze pět velkých onkologických klinik, jedna v každé z velkých nemocnic. Brnu ale mohou konkurovat jen ve chvíli, kdy spojí síly třeba tím, že najdou společnou střechu například v podobě onkologického institutu na Vinohradech. Babiš řekl, co každý ví, navrhl řešení a moc nezáleží na tom, jestli tím sleduje nějaký zištný cíl.

Kritika projektu onkologického supercentra má přesto rozumný základ. Co když premiér projekt jen slíbí, ale neuskuteční.

Až tragikomické zkušenosti v tomto ohledu mají mnozí, od šoférů, kteří se těšili na stovky kilometrů nových dálnic, přes nadšence mobilní komunikace, kteří měli na Staroměstském náměstí dostat Apple Store, až po Martinu Sáblíkovou, která marně čeká na rychlobruslařský stadion.

Najde se dost indicií, které snadno vzbudí stejné obavy u projektu onkocentra. Nová budova včetně ozařovačů a dalšího speciálního vybavení se má postavit za sedm miliard korun z evropských fondů, ovšem stavba musí být fakturována do pěti let. To se dá jen těžko stihnout v situaci, kdy investor ještě ani nepožádal o stavební povolení, velmi pravděpodobně ani nemá k dispozici projektovou dokumentaci.

Ještě vážnější pochybnost budí fakt, že s projektem národního institutu nespojila jméno žádná významná kapacita. Dokonce se proti němu vymezila Česká onkologická společnost.

Premiér může mít pravdu, že jednotliví přednostové a primáři hájí dílčí zájem svých pracovišť, to ale nic nemění na faktu, že právě oni jsou těmi kapacitami, bez kterých žádná klinika nemůže fungovat, a že jejich odborný pohled nemůžeme ignorovat. Dilema nejde vyřešit jedním nařízením ani záplavou miliard, ale dlouhým jednáním a hledáním kompromisů. Třeba se řešení ve prospěch budoucích pacientů najde, potíž je v tom, že premiér s hledáním sotva začal.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy