Tou nálepkou je označení populista, resp. populismus. V posledních dnech se politické komentáře užívající tuto nálepku množí jako houby po dešti. S překvapením se z veřejnoprávní rozhlasové stanice právě dozvídám, že populistou je u nás téměř každý, kdo usiluje o změnu politického vedení naší země, zejména pak je napadáno hnutí ANO. Proč na to přišli až teď? Asi si přečetli řadu předvolebních statistických průzkumů, v nichž ANO jednoznačně vede.

Abychom dobře pochopili hru, kterou naše sdělovací prostředky s pojmem populismus hrají, podívejme se, jak tento politický přístup chápali v době jeho vzniku ti, kteří jej vytvořili. Bylo to v nejstarší demokracii na světě, v aténském státě starověkého Řecka. Populistou byl politik, jehož nejvyšším zájmem bylo vyjadřovat názory prospěšné tehdejší obci svobodných občanů státu. Tohle jednání tedy nemělo sebemenší pejorativní nádech. Právě naopak. Takový politik dával jasně najevo, že jeho nejvyšším zájmem je blaho obce.

V našich sdělovacích prostředcích, zejména těch veřejnoprávních, je tomu přesně naopak. Význam pojmu surově převrátili vzhůru nohama. V jejich pojetí se z populismu stala pouhá hanlivá nálepka.

A nyní použijte své šedé buňky mozkové. Populismus se stal v záměrně převráceném pojetí dosavadního politického establishmentu téměř politickou nadávkou. Kdybychom však měli přijmout tuto jejich novou definici, uvidíme, že naše sdělovací prostředky, zejména ty veřejnoprávní, polapily samy sebe do docela hezké pasti. Jsme svědky, jak bez nejmenšího zaváhání označí jako populistu toho, kdo jedná v souladu s veřejným míněním většiny občanů. Takový politik však obvykle nebývá žádným nepřítelem lidu, naopak má na zřeteli jeho prospěch. Podobně jako ve starém Řecku. Chceme -li však za každou cenu použít termín populista pejorativně, pak je tím nově definovaným populistou právě ten, kdo chce lacinými sliby toto většinové veřejné mínění ovlivnit a pokud možno zvrátit všechny názory veřejnosti, které jsou mu nepohodlné.

Jenže tohle je přesně to, co nám v těchto týdnech předvádí náš premiér a jeho politická strana. Slibuje více zdanit ty bohatší a přidat chudým. Ovšem proč pod touto vládou postupně chudne tzv. střední třída, už při tom neřeší. Slibuje přidat rodinám na děti, slibuje vyšší důchody, ale neříká, kde na to vezme. Jeho pravá ruka, ministr vnitra, by dokonce povolil občanům, kteří mají legálně drženou zbraň, že se tou zbraní mohou v nejhorším i bránit před teroristy. Už si ani všechny ty další obtížně proveditelné sliby z modrého nebe nepamatuji.

Takže, všichni příznivci dosavadního politického vedení našeho státu, kdo je tím pravým populistou v tomto vašem nově předefinovaném smyslu tohoto slova? Nálepka populista nám tu poněkud selhává, nemám pravdu?