28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLITIKA: Napoleon VIII.?

5.4.2011

Napoleonové dorazili do české politiky. Jeden má již Waterloo za sebou, druhého teprve čeká. O to více se však snaží napodobit svůj korsický vzor. Pro fyzickou podobu, postavu, účes a diktátorské jednání jednoho skutečně neexistuje jiné vysvětlen než rodové. Je Vít Bárta potomkem slavného Napoleona Bonaparta? Mnohé tomu napovídá. České země jsou již dávno líhní francouzských celebrit. Gérard Philipe měl přece českou babičku, Jean Marais má být Honzou Marešem z Bohuslavic ve východních Čechách a největší z Pierotů Jean Gaspard Debureau se narodil v Kolíně. Samozřejmě existuje i duchařské vysvětlení – politik „Véček“ může být i převtělením Bonaparta. Důležité je, že si je svého původu novodobý český Napoleon vědom a že tak jako jeho generálský (konzulský, císařský) předek cílevědomě rozšiřuje svoje impérium; již dnes ovládá několik ministerstev. Bonapartovi také trvalo několik let, než se stal císařem všech Francouzů a Francouzek. Francii to sice stálo několik stovek tisíc mrtvých, ale z napoleonské slávy žije dosud. A Paříž se může pyšnit nejen Vítězným obloukem, ale i Invalidovnou. A ten, kdo chce dnes zhlédnout Napoleonův hrob, se mu musí chtě nechtě poklonit. Je v Invalidovně v kapli sv. Ludvíka umístěn tak, že návštěvník se musí shora z ochozu naklonit, aby dole v kryptě uviděl monumentální červený porfyrový sarkofág, v kterém je rakev s Napoleonovými pozůstatky.

Osudy Napoleona I. jsou obecně známé - vedly strmou cestou z dělostřeleckého poručíka přes jeho italské tažení a pařížské salony k hodnosti generála, poté se z jednoho ze tří konzulů stal prvním a jeho korunovace vyobrazená na slavném Davidově obrazu ho ukazuje, jak si vlastníma rukama vsazuje na hlavu císařskou korunu. Na líčení jeho četných bitev (193), z nichž jen ve čtyřech byl přemožen, ve kterých měnil Evropu, jmenoval a sesazoval její krále, zde není místo.

Méně známý je životní příběh Orlíka (l´Aiglon), Napoleonova syna, kterého měl s císařovnou Marií Luisou, dcerou rakouského císaře Františka I. Nikdy jako Napoleon II.nevládl, po Napoleonově pádu jej matka odvezla do Vídně, byl odloučen nejen od svého otce, ale i od svého malého francouzského dvora a všech kontaktů s Francií, kde na jeho návrat a nástup na tůn čekali bonapartisté. Nikdy se však nedočkali, Orlík, vychovávaný jako rakouský princ, zemřel mladý ve věku 24 let. Je další francouzskou osobností, která má co do činění s Čechami. Když se mu hledal nový titul, stal se vévodou Zákupským podle zámku Zákupy u České Lípy. Nešlo jen o titul, ale bylo kvůli němu vytvořeno i Vévodství Zákupské . Nikdy tam ale nebyl. Proč vévoda Zákupský? Aby jeho jméno bylo pro Francouze nevyslovitelné! Zkuste říci nějakému Francouzi, aby vyslovil jméno Reichstadt, jak se německy jmenovaly Zákupy. Četné památky na Orlíka najdeme v museu císařského zámku Hofburg ve Vídni a v museu knížecího zámku v Monaku.

Do dějin jako vládce vstoupil ale Napoleon III., vlastním jménem Charles Louis Napoleon Bonaparte (1808-1873), syn bratra Napoleona I., Ludvíka Bonaparta, krále holandského a Hortensie de Beauharnais, dcery Napoleonovy první manželky Josefiny de Beauharnais. Po dobrodružném životě se stal prvním francouzským prezidentem druhé francouzské republiky v letech 1848-1852, aby se pak prohlásil císařem druhého francouzského císařství. Jeho sláva zhasla v bitvě u Sedanu r. 1870, kterou pro Prusko skončila vítězně válka s Francií. S českými zeměmi ho „spojovalo“ jen přátelství jeho ženy Charlotty Belgické, manželky mexického císaře Maximiliána I., bratra „našeho“ císaře Františka Josefa I., s jeho manželkou, tehdy nejkrásnější ženou Evropy, císařovnou Evženií de Montijo. A snad i to, že za jeho panování pařížský prefekt baron Haussman nechal zbořit mnoho malebných pařížských uliček, aby v nich Pařížané nemohli stavět barikády ve svých tak milovaných revolucích, a nechal postavit široké pařížské bulváry (ve kterých se proti demonstrantům dalo střílet děly), po kterých se mohou také procházet i čeští turisté.

Napoleon IV. (Ludvík Napoleon, 1856-1879), který jako Orlík také nikdy nevládl, byl synem předchozích císařských manželů. Po pádu císařství odešel jako dítě s rodiči do anglického exilu a r. 1879 padl jako anglický důstojník v Africe v boji se Zulukafry. Dosti kuriózním způsobem. Jeho čtyřčlenná hlídka po útoku několika desítek Zulukafrů ze zálohy naskočila do sedel, aby se zachránila, a poslednímu Napoleonovi se utrhl třmen. Jeho druhové ho naposledy spatřili obklopeného Zulukafry s namířenými oštěpy.

Napoleon V. (Napoleon Victor Fréderic, princ de Montfort 1862 – 1926)) byl synem prince Napoleona Josepha, potomka bratra Napoleona I. Jeroma, krále vestfálského, 1. prince de Montfort a princezny Marie Clotildy Savojské, který se stal hlavou napoleonského rodu po smrti Napoleona IV.

Napoleon VI. (Louis Jerome Victor Emanuel Leopold Marie Bonapart , 5. princ de Monfort, 1914-1997) se po smrti Napoleona V. stal jeho nástupcem na čele slavného rodu. Jeho manželka, Madame Alix, hraběnka de Foresta, má čtyři děti narozené v letech 1956 – 1966 a jimi pokračuje kontinuita Napoleonova rodu. Paní hraběnka navštívila v prosinci 1991 slavkovské bojiště a ochutnala také moravské speciality a pivo.

Napoleon I. měl i občanského syna, kterým byl León la Plaigne; zemřel r. 1881 ve věku 75 let. V současné době žije v Evropě asi 30 potomků Napoleona včetně potomků Napoleona I. a jeho milenky, polské hraběnky Marie Walewské.

Vít Bárta by nám měl prozradit, kterého Napoleona je potomkem. Podle shora uvedené genealogie by mohl být Napoleonem VII. nebo VIII. V každém případě se právě v jeho osobě, i když po tolika letech, objevuje osobnost Napoleona I. nejvíce. Stane-li se hlavou českého státu, jak tomu začínají nasvědčovat jeho časté návštěvy na Hradě, má pro to ještě další vynikající predispozici, kterou je jeho křestní jméno Vít, které se na Hrad krásně hodí. Vít I. před chrámem sv. Víta! Jeho podoby, jeho královského vzhledu a imperátorských způsobů by měli využít čeští royalisté. Český král Vít I.(Vít Napoleon Jerome Bonaparte Bárta) by před hradčanským chrámem mohl pózovat rozhodně imposantněji než prezident Vít Napoleon Bonaparte Bárta. A navíc s ukazováčkem a prsteníčkem do „V“, jako Vít a Victory!

Zatímco Vít Napoleon Bárta má slávu před sebou, tak ing. Jiří Paroubek ji má již za sebou. Ale i on pocítil příležitost spojit své jméno s Napoleonem. Přece Napoleon se po svém pádu vrátil z vyhnanství na Elbě na císařský trůn, byť jen na sto dní. V souvislosti se svojí novináři tvrzenou cestou do Brna na sjezd ČSSD, řekl novinářům, že jejich referování o jeho cestě mu připomnělo: „…jako když se Napoleon vylodil ve Francii po návratu z Elby. Když byl u Antibes, znělo: Obluda se vylodila. V Lyonu byl uzurpátor na cestě do Paříže. A na Elysejských polích? Císař už se zase vrací.“ Připomeňme panu inženýrovi Paroubkovi, že když se pouští do exkursu o francouzské historii, měl by se na to lépe připravit. Na jeho omluvu je ale nutno uvést, že i v historických knihách jsou citáty z provládních novin „Moniteur“ referující o postupu Napoleona rozdílné. Zřejmě nejpřesněji je zachytil Jiří Kovařík ve své knize

„Pád orla“ (Třebíč, nakladatelství Akcent, 2004). Od útěku Napoleona z Elby 26. února 1815 přes jeho vylodění 1. března 1815 v Juanském zálivu zněly titulky do 20. března takto: „Tygr utekl z klece. Lidožrout je třetí den na moři. Ničema se vylodil ve Fréjus. Dravec se snesl na Antibes. Uchvatitel dorazil do Grenoblu. Generál vstoupil do Lyonu. Napoleon přespal minulou noc ve Fontainebleau. Císař dorazil do Tuilerií. Jeho Veličenstvo osloví zítra své věrné poddané.“

Přesné znění citátů bychom našli ve Francouzské národní knihovně v Paříži. Je pravda, že některé uvedené mimo zmíněnou knihu, zejména ten poslední, se mi líbí více, než shora uvedený: „Jeho císařské Veličenstvo Napoleon Bonaparte vstoupí zítra do své věrné Paříže.“ Jenže to se panu inženýrovi nemůže stát. Nemá v Praze ani své věrné bonapartisty. V ČSSD jej již nechtějí a Vít Napoleon Bárta jej na trůn již nepustí. Zůstane mu tedy jen sv. Helena nebo jen Petra?

1.4. 2011