Staronový šéf lidovců se rozhodl uskutečnit schůzku s ČSSD. Po schůzce oznámil koryfej Paroubek, že ČSSD a lidovci jsou si „velmi blízcí“. Byla z toho pořádná mela, neboť celá řada komentátorů si Paroubkovo pochvalné mručení na adresu lidovců vyložila tak, že existuje dohoda mezi socialisty a lidovci o možném utvoření jejich koalice po předčasných volbách.

Svoboda se nyní pokouší zatlačit jednou vypuštěného džina zpátky do láhve. Jak známo, objem džina po vypuštění výrazně přesahuje objem láhve, a tudíž je tento pokus odsouzen k nezdaru. Ukazuje se, že lidovci pod Svobodovým vedením spějí přesně tam, čemu chtěli uniknout. Vysoce postavení lidovci v parlamentu i senátu (naposledy senátor a bývalý ministr Jehlička) opouštějí lidoveckou bárku. Ta nabírá stále více vody a jen málo významných lidovců se vrhá k pumpám. Většina se jich snaží zachránit skokem do moře. To svědčí o tom, že těmto politikům připadá současná strana jako Titanic neodvratně směřující ke dnu.

Připusťme na chvíli, že Svoboda s Paroubkem skutečně o předvolební ani povolební spolupráci nejednal. I to může být z pohledu Svobody pravda. Paroubek je ale natolik známý manipulátor a lhář, že s tím každý musí počítat. Připomeňme z poslední doby jeho výmluvy, že se žádné „oslavy“ s herečkou Brožovou neúčastnil. Svobodovi uniklo i to, že na dohodě s Paroubkem v KDU-ČSL skončil i Kalousek. Lidovci mají zkrátka na Paroubka pech. Zapomínají totiž, že se Paroubek svými pokusy o dohodu s lidovci snaží odvrátit pozornost veřejnosti a médií od své stále více se prohlubující kolaborace s komunisty.

Základní poučení z této další lekce, kterou Paroubek lidovcům předvedl, je jediné. S Paroubkem se nejedná. A pokud bylo zájmem nového vedení lidovců sejít se skutečně se všemi takzvanými „demokratickými“ stranami, pak se nezačíná se socialisty. Ukazuje se totiž, že ačkoliv Svoboda působí ve vrcholové politice lidovců již mnoho let, nemá o strategii a taktice příliš jasno. Je-li jeho strategií uspět ve volbách, pak k takovému strategickému cíli používá velmi špatnou taktiku. Rozhodně by se neměl stále spoléhat, že voliči přijdou a vhodí mu svůj hlas. Co když jich bude méně a méně. Co pak?

Otázku v nadpisu článku tak můžeme směle označit jako politický eufemismus. Právě proto, že se Svoboda v politice pohybuje tak dlouho, musel již předem vědět, jak Paroubek schůzky využije či zneužije. Odpovídáme tedy: Svoboda nenaletěl, nýbrž dobrovolně do této situace vletěl. Chybu pak ať nehledá v Paroubkovi, ale v sobě.