Nikdy se vám nežilo tak dobře jako za naší vlády, vyjednal jsem na summitu EU nejvíc peněz, nejlépe jsme zvládli koronakrizi.

To jsou slova, která jsme slyšeli z úst Andreje Babiše, ale jak vidíme právě na průběhu koronakrize, epidemii způsobenou virem covid-19 jsme tak dobře nezvládli. Může za to i to, že Česká republika fakticky zrušila hygienickou službu, která byla v posledních letech chronicky podfinancovaná – jen v letech 2006 až 2012 klesly výdaje na ni o 40 procent.

Na nebezpečí této situace v případě pandemie upozorňoval již v roce 2014, tedy v době, kdy byl místopředsedou vlády a ministrem financí právě Babiš, hlavní hygienik Vladimír Valenta. Vláda na to nereagovala. A nyní se ukazuje, že nefunguje ani takzvaná chytrá karanténa.

Jenže hlavní krize nás teprve čeká, o tom se ale bohužel mlčí, a proto vznikají obavy, aby to nedopadlo podobně chaoticky jako s koronakrizí. Světová Organizace pro hospodářskou obnovu a rozvoj, známá pod zkratkou OECD, nás varuje, že letošní propad české ekonomiky bude pátý nejhorší na světě.

Stejně se mlčí o tom, že globální ekonomiku čeká největší propad za posledních sto let a to bude mít za následek úplnou proměnu evropského trhu, jak už naznačuje automobilový průmysl. Na takovou situaci není Česká republika, hlavně kvůli blížícím se volbám, kdy marketing vítězí nad reálným pohledem, vůbec připravená.

Obecně platí, že velké krize měnily vždy svět a to se skoro určitě stane i tentokrát, kdy všechny země budou maximálně zadlužené. Financial Times dokonce tvrdí, že by mohlo dojít hlavně v západních zemích ke vzniku nové společenské smlouvy, jako tomu bylo po druhé světové válce, kdy se zrodila idea sociálního státu. To by asi znamenalo zákonné omezení daňových rájů a větší zdanění miliardářů.

Problém je, že tentokrát může dojít i k opačnému řešení, to znamená ke ztrátě celkové hodnotové orientace a odchýlení od humanitárních zásad, a to zvláště tehdy, kdyby vyhrál ve Spojených státech podruhé Donald Trump, jak o tom mluví v časopise Der Spiegel významný americký politik John Bolton.

S Trumpem pracoval 17 měsíců a vydal o něm knihu s názvem Místnost, kde se to stalo: Memoáry z Bílého domu. Jeho vítězství by dle Boltona posílilo politiky s autoritářskými sklony v celém světě. A k takové situaci by s největší pravděpodobností došlo hlavně ve střední Evropě, kde je silně narušena dělba moci, která se naopak rychle centralizuje a kde se občané odnaučili kvůli minulým režimům za svá práva účinně bojovat.

Důsledek je zřejmý, jak vidíme nejen v Maďarsku a Polsku, ale i u nás: kde se křehké základy demokracie pomalu mění v oligarchii. Náš premiér byl a asi i je podle časopisu Forbes bohatší než americký prezident a jeho strategie je podobná, jak vyplývá z Boltonových úvah. Cituji: „Neexistuje žádná Trumpova doktrína. Když on něco ráno řekne, nic to neznamená a odpoledne řekne zase něco úplně jiného, podle toho, odkud vane vítr. Jediné, co Trumpa zajímá, je jeho znovuzvolení v listopadu.“

Rozdíl je zatím jen v tom, že Trumpovy preference klesají, zatímco Babišovy preference jsou stabilní, i když podle CVVM od března do dneška poklesla celková důvěra v politiku o osm procent. A podle Edelman Trust si nadpoloviční většina světové populace myslí, že vlády nejednají ve prospěch obyvatel.