Tuto skutečnost jsem si opět uvědomil, když jsem se dočetl, že soudružka poslankyně za nereformovanou stalinistickou KSČ(m) Konečná napadla v parlamentu ČR předsedu vlády kvůlivá estonským členům jednotek SS právě den předtím, než dav etnických Rusů v Estonsku zahájil pouliční bitvy, a to včetně rabování. Protože, jak pravili tito bývalí sovětští občané - Rusové žijící v Estonsku - přenesením sochy rudoarmějce na hřbitov padlých odhalili Estonci svoji nacistickou podstatu.

Prohlašuji, že osobně považuji jednotky SS za zločineckou organizaci, ovšem stejně tak jako například NKVD a nebo ÚV KSSS(b).

Nejprve se vraťme k definici „náhody“. Pamatuji si (doufám, že celkem přesně), jak nám vysvětloval pan profesor Brož to, jak v průběhu děje vzniká „náhoda“. .

“To jdete po ulici,“ pravil přednášející, “a najednou vám spadne na hlavu ze střechy taška. A spadne zrovna náhodou, když tam jdete vy. To je ale náhoda! Že ano?!

No, říká se tomu náhoda, ale ta nevznikla náhodně jen tak „sama od sebe“, ale vytvořila se v průsečíku nutných dějů. Ta taška se uvolnila proto, že nikdo už tu střechu čtyřicet let neopravoval.„ V době socialismu padaly střechy i celé fasády celkem běžně. Takže žádná náhoda, vážení, nutný děj. Malta se za dlouhá léta rozpadla, vítr zafoukal právě a nutně v tento okamžik - nikoliv náhodou, ale nutně, protože se právě vyrovnávaly tlaky mezi dvěma okluzními frontami.

Ani vy jste nebyli na místě „náhodou„, ale naprosto nutně, protože jste šli za Andulou, za účelem, ke kterému vás nutně hnal rozmnožovací pud. A onen okamžik byl také nutný, tedy odpoledne ve čtyři, protože jindy Andula nemohla, neboť dopoledne musela povinně a nutně chodit do práce, protože jinak by ji zavřeli za „příživu“, a později to nemohlo být, protože každá slušná dívka má být v sedm v posteli, aby to do devíti stačila domů, že. (Pro mladší: to byl paragraf o povinné práci všech občanů pro soudruhy.)

Přednáška byla ještě delší a zajímavější, ale na to tady není čas.

Z tohoto hlediska je dosti podivné, že ausgerechnet soudružka poslankyně za komunisty laje nekomunistickému předsedovi vlády v otázce problému kdo je pro Estonce osvoboditel a kdo okupant a druhý den vypuknou v Tallinu největší bouře od osvobození Estonska od komunistické okupace. To je mi ale náhoda! Většina občanů, a to i ti, co čtou noviny, nic o bouřích předem netuší, ale soudružka odněkud nějak ano. A nebo že by to byla náhoda, toto její vystoupení právě den předem?

Zajímavé je také, že s agresivním dotazem vystoupila tato mladá nadějná soudružka, protože jedině ona ze všech komunistických poslanců je tak mladá, že si na normalizaci prakticky nepamatuje. To je mi náhoda! Kdyby totiž vystoupil některý starší soudruh, vypadal by jako blbec, protože by nemohl zapřít, že ví, o co jde.

Velice mne překvapuje náhoda, že mladá soudružka byla tak aktivní. Že by vystoupila bez vědomí zasloužilých estébáků stojících v čele strany? A nebo to je náhoda, že ostřílení soudruzi poslali dopředu do maléru mladou soudružku, o níž, podle jejích proslovů, se dá mluvit jako o typu, kterému jsme my říkali naprosto nekorektně „blběnka„?

Jistě je také náhodou, že na komunistických internetových Novinkách, kteréžto místo na serveru SEZNAM prodal mladý milionář Lukačevič jistě že náhodou dodnes normalizačnímu Právu, najdeme o události pouze jeden, a to naprosto zmanipulovaný článek, který vynechává základní informace o tom, odkud, proč a jak byla socha sejmuta a kde bude - jak bylo plánováno předem - opět vztyčena. A houf internetových soudruhů se v diskuzi hned sešel a prolil slzy nad estonským vražedným režimem.

No prostě, všechno je to jenom náhoda. Ovšem, jak vědí filosofové už několik století, náhoda vzniká v průsečíku nutných dějů. Nemělo by být tedy náhodou ale nutným dějem, aby na tuto náhodu zareagovaly ty instituce, které mají, jistě ne náhodou, v popisu práce ochraňovat demokracii před diktaturami.