Naopak Moravova kauza posílila, alespoň mediálně, když už ne v celé veřejnosti, Mirka Topolánka. Ten se tak stal vítězem sporu s Tlustým, jakkoliv se to může jevit jako vítězství Pyrrhovo. Nicméně Topolánkovi zjevně nestačí pocit triumfu. On se musí nechat zvěčnit jako Samson nad tisícem pobitých nepřátel. Přeloženo do řeči české stranické bramboračky, je třeba Tlustého dorazit, a to nejde jinak, než jeho vyloučením ze strany, čímž se mu sice nevezme stávající mandát, ale zbaví se šance dostat se příště do Sněmovny a obtěžovat tam svou přítomností Topolánkovce a Tluchořovce. To zní sice logicky, ale není tím řečeno, co všechno eskapáda s možným vyloučením Tlustého z ODS může také přinést.
Předně Tlustý, jakkoliv je v izolaci, pozbyl veškeré stranické posty a ruce pryč od něj víceméně dal i jeho dosavadní protektor prezident Klaus, není ještě ve straně úplně sám a bez vlivu. Za ním stojí nejen viditelná skupinka poslanců Raninec, Schwippel či Klas, je tam ještě několik osob, dlouhodobě za Tlustým vídaných, byť dnes se vyjadřujících zdrženlivě a bez nadšení, Eva Dundáčová, Michal Doktor, Aleš Rádl, možná i další jména by padla, zejména ze seznamu poslanců pocházejících z Tlustého středočeské organizace. Topolánek nenechává mnoho věcí náhodě. Tak se za pomoci hejtmana Petra Bendla pokusil i toto hnízdo zarytých spojenců Tlustého rozprášit. Nepovedlo se to ale tak dokonale, jak si možná představoval. Exkomunikace Tlustého tak neklid ve straně spíše přitvrdí, než aby jej vymýtila.
Protitopolánkovské křídlo zbavené své ikony se upevní a sjednotí a bude zlobit na zimním volebním kongresu ODS. Už samotný fakt, že pravicová strana sahá po tak extrémní zbrani, jako je vyloučení, je hodně nestandardní. Z ODS se dosud na vrcholné úrovni vylučovalo jen jednou, šlo o Petra Kotta, který svou opilostí způsobil hlasovací neúspěchy strany za Špidlovy vlády. ODS jej vyloučila, a tím se zbavila velice důležitého hlasu při těsných hlasováních, která pak, dá se říci, i díky Kottovi prohrála. Koneckonců u Kotta šlo navíc o lidské pochybení, nikoliv politický šprajc. Kdyby se tehdy ODS zachovala rozumně, podala by Kottovi pomocnou ruku, možná by ho z jeho problémů vytáhla a navíc by nepřišla o jeho hlas.
A ještě by to mohla mediálně traktovat jako výraz vnitřní loajality. Jenomže se tak nestalo. Od vyloučení Kotta víme, že ODS kašle na své jednotlivé členy, vyžaduje pouze bezpodmínečnou poslušnost a v případě, že ji nedostane, dokáže se mstít celou svojí vahou. Což je pro ni první sebezáhubné. Když dnes vyloučí z ODS Vlastimila Tlustého, jistě to Topolánkovi lidé budou novinářům prodávat jako triumf mravnosti nad nemravností, politické čistoty nad politikářskou špínou.
Tak jednoduché to ale není. Tlustý se jistě dopustil naprosté hlouposti, ODS by to měla vědět a zhodnotit. Měla by analyzovat, proč k takovým věcem dochází, a poznání příčin ji může jedině posílit. Když jej vyloučí, nezíská vůbec nic. Stranu to oslabí pro hlasování o rozpočtu, a tedy o dalším osudu koaliční vlády. To Tlustý a jeho tým samozřejmě ví a staví na tom. Uvědomuje si ale Topolánek, že bude muset k Melčákovi s Pohankou přibrat na vůz další opoziční přeběhlíky, aby odvrátil poslední zvonění?
To ale jeho již tak vratkou vládu ještě víc oslabí, neboť bude v neustálé palbě podmínek a požadavků programového typu, bude nucen ustupovat z původně nedotknutelných cílů ODS, a tím vlastně poškodí stranu a její volební potenciál do budoucna mnohem víc, než nějaký hotelový výstřelek jednoho poslance. Před Mirkem Topolánkem leží možná nejdůležitější rozhodování za celou dobu jeho primariátu. Když zamezí Tlustého vyloučení, patrně si tím nezíská jeho vděk a loajalitu, ale ukáže se před stranou a veřejností jako rozvážný muž a státník. Když dopustí, nebo vyvolá Tlustého vyloučení, projeví se jako přízemní konšel z Našich furiantů. V jednom i druhém případě to může být i naznačení cesty, po které se česká politika v budoucnu bude ubírat.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6