V závěru týdne zasáhla území republiky vichřice spojená s přívaly sněhu. Taková situace nepřináší nic příjemného, přesto pro nás může být užitečným poučením. Silný vítr přetrhal vedení a stovky domácností se ocitly bez elektřiny. V některých obcích byli lidé bez proudu i několik dní. To se bohužel stává a těžko mohou energetici takovým situacím předcházet. Co tedy může být na takové situaci poučné?

Stal jsem se obětí takového výpadku dodávek elektřiny také. Seděli jsme s přáteli a začali diskutovat. O čem jiném, než o naší závislosti na elektřině. Dokud se nám jí dostává, neuvědomujeme si, jak jsme bez ní bezmocní. V moderní civilizaci chápeme přístup k elektřině jako jedno ze svých práv. O to je potom větší šok, když lidé při výpadku proudu ve svých bytech mrznou, zůstávají uvězněni ve výtazích nebo v horším případě leží v nemocnicích, které nemají záložní zdroje.

Jsou však země, kde je nedostatek elektřiny na denním pořádku a proud se zapíná jen na několik hodin denně. Mohlo by se zdát, že taková situace nemůže nás, lidi žijící v moderní Evropě, nikdy potkat. Také jsem si to myslel, než jsem se podíval na program Strany zelených. Strany, která svůj ambiciózní plán dostat se do parlamentních lavic opírá o ještě ambicióznější program. Slovo ambiciózní by se však v této souvislosti dalo s úspěchem nahradit slovem nebezpečný. Jak jinak označit program, který nesouhlasí s prolomením územních ekologických limitů těžby uhlí a současně se chystá prosazovat odstoupení České republiky od jaderné energetiky? Zelení nabízejí alternativu v podobě masivního rozšíření obnovitelných zdrojů. Každý jen trochu technicky uvažující člověk však dokáže domyslet, k čemu by taková energetická koncepce vedla. Nám všem pak k pochopení takového stavu pomohla minulý týden právě příroda. Do podobných situací bychom se mohli dostávat mnohem častěji, pokud by se k podílu na vládnutí v zemi dostala Strana zelených.

Představíme-li si hypotetickou situaci, že by se zelení dostali do Parlamentu a že by se jim podařilo prosadit do energetické koncepce státu body z jejich programu, docházíme k závěru, že případy přerušování dodávek elektřiny by časem u nás mohly být na denním pořádku. To není žádná krkolomná konstrukce, takové úvahy mají reálný základ. Víme totiž, kam vedla účast zelených ve vládě v Německu. Byl vyhlášen odklon od využívání jaderné energie, na severu země se za vládní podpory postavilo 16 tisíc megawatt ve větrných elektrárnách a cena elektřiny vzrostla o 38 procent. V zimě, kdy mrzlo a nefoukal vítr, pak německou poptávku musely zachraňovat dodávky od nás. Nová vláda Angely Merkelové už opatrně připouští, že se bude muset postoj k jaderné energetice přehodnotit a můžeme očekávat i omezení podpory obnovitelných zdrojů, které oznámila CDU ještě před volbami. V podobné situaci se ocitli švédové, kteří si před pětadvaceti lety odsouhlasili v referendu konec jaderné energetiky. Dnes však už pochopili, že to není ideální cesta a bez jádra se zřejmě neobejdou. V současnosti si 80 procent obyvatel přeje jaderné elektrárny zachovat, o tom však nechce ani slyšet parlamentní Strana zelených.

Můžeme tedy chápat výpadky elektřiny, vyvolané nepřízní počasí, jako pomoc přírody při nácviku na budoucnost, která by nás mohla potkat, pokud by se podařilo Straně zelených prosazovat její program. Mělo by nás to varovat a přimět k přemýšlení, které zdroje jsou schopné zajistit dostatečné a hlavně spolehlivé dodávky elektřiny.

Autor je členem výboru České nukleární společnosti