V debatě byla shoda na tom, že by stálo za to přijmout v parlamentu etický kodex, který by některé zásady našeho chování jasně formuloval. Z takto stanoveného zadání jsem vycházel při návrhu kodexu, který jsem s experty z Parlamentního institutu připravil. Obsahuje mimo jiné oznamování příjmů a darů nad rámec zákona o střetu zájmů, zveřejňování smluv, na jejichž základě jsou čerpány prostředky z veřejných rozpočtů, či poslancův příslib, že nebude ve Sněmovně jednat s neregistrovanými lobbisty, nebude zaměstnávat rodinné příslušníky nebo že nezmění dres poslaneckého klubu, za který kope.
V průběhu uplynulého roku jsme se opakovaně ocitali v situaci, kdy se ukazovalo, že nejasná definice pojmů jako je střet zájmů, transparentnost, veřejný zájem apod. nás opakovaně dostávají do obtížných situací. Několikrát jsem se proto obrátil na předsedy politických stran i předsedy poslaneckých klubů, jimž jsem zasílal podle připomínek upravované verze kodexu, který by měl být prvním krokem vnést do těchto věcí lepší orientaci. Mezi těmi, kteří přicházeli s užitečnými náměty ke změnám, byli i poslanci za ODS. Tím méně chápu následnou snahu ODS kodex shodit.
Jsem přesvědčen, že má velkou cenu, abychom si sami ujasňovali principy a pravidla, podle kterých své mandáty vykonáváme. Často nám v tom nemůže pomoci zákon, protože ten je pouze minimem morálky sankcionujícím ty nejzávažnější přestupky. Kultura politiky se neobejde bez přesnějšího a jasnějšího vymezení toho, co obnáší politická práce, bez přesnější definice půdorysu, na kterém se tato politická práce odehrává.
Žijeme ve světě posouvajících se hodnot, ve kterém často vznikají velmi nepřehledné situace. Zmíním jeden příklad za všechny. Traduje se, že parlament by měl být domem ze skla, ve kterém je všechno vidět. Někteří odborníci říkají, že funkce otevřenosti parlamentu je dnes, v éře informační společnosti, důležitější než funkce zákonodárná. Skrze ni se legitimuje celý ústavní a politický systém. Na druhé straně se člověk setkává s výhradami, že od chvíle, kdy v americkém Kongresu učinili práci vyšetřovacích komisí veřejnou, to vede k tomu, že přes mobilní telefony jsou lobbováni členové těchto komisí přímo uprostřed jednání a jsou upozorňováni, co slíbili udělat a jak mají hlasovat. Objevuje se proto tvrzení, že dokud komise pracovaly uzavřeně, byly nezávislejší než nyní.
V politice budeme vždy spoléhat na to, že lidé, kteří do ní vstupují, mají určité ideály. Je v tom kousek poslední naděje. Na druhé straně jsou ideály něčím, co se dá těžko vnucovat nebo vyžadovat. I. Berlin napsal, že ideály existují v neklidné rovnováze, která je ustavičně ohrožována a musí být neustále obnovována.
Ano, etický kodex je nejen o pravidlech hry. Je také o ideálech a o morálce. A to je mezi politiky velmi obtížná debata. Úkolem politiků není být kazateli morálky. Ale bez určitých etických principů ztrácí jejich práce smysl. Dokonce se ta práce nedá dělat, pokud se na některých principech nedokážeme v politice shodnout. V posledních týdnech se s etickými kodexy roztrhl pytel. Zájem o toto téma mne těší. Nevidím však žádné řešení v tom, že si v této zemi každá strana bude sepisovat svůj vlastní kodex. Smysl má, pokud se shodneme společně na jednom. Snad se to může podařit i nyní, v tom nebezpečně předvolebním čase.


Právo, 7.11.2005

Autor je předseda Poslanecké sněmovny