Ostré výroky, barevná trička, zarputilé obstrukce. Tak vypadají vztahy mezi ANO a TOP 09 na centrální úrovni. Andrej Babiš by si od Miroslava Kalouska suchou kůrku nevzal – a naopak.

Rukojmím se stal především zákon zavádějící elektronickou evidenci tržeb. Dalším na řadě má být jednací řád Sněmovny, který chce hnutí ANO v reakci na pravicové obstrukce změnit v neprospěch opozice.

O to zajímavější je, že na komunální úrovni to oběma formacím leckde ladí a mají pro sebe slova chvály a respektu. Též Kalousek se nedávno deníku Právo svěřil, že zastupitelé za ANO jsou „slušní“, ale „pomýlení“. „My na malém městě máme jiné starosti,“ použil zase klasický argument místostarosta Bechyně za ANO Jiří Rejlek.

Jak si jen ten mix lásky a nenávisti vysvětlit? Přece nelze skončit u okřídleného mýtu o rozmařilých pánech v Praze, kteří „nemají do čeho píchnout a starostem lidí dole nerozumějí“, anebo u klišé, že je dvojí politika – jiná centrální a jiná lokální.

Problémem hnutí ANO je, že tam, kde Babiš dosáhne, má všechno na povel. Proto jsou jeho poslanci jednotní při prosazování prioritních zákonů, ale i při zpochybňování parlamentního způsobu vlády a jeho procedur, což má Kalousek za útok na demokracii.

Jeho dalším terčem je Babišův střet zájmů, hlavně provázání politické moci, byznysu a médií. Co ale s tím? Přijmout „lex Babiš“? Nebo pouze mluvit, upozorňovat a burcovat voliče? První cesta může být kontraproduktivní, druhá zdlouhavá.

Babiš na Kalouska má munice méně a je dost zastaralá: někdejší neslavné vládnutí TOP 09 a soukromé kauzy, z nichž se z hlediska trestního práva Kalousek vždy vysmekl.

Když však pomineme Babiše s Kalouskem, tak komunální model spolupráce TOP 09 a ANO není nelogický. Starostové tu a tam tvrdí, že v obcích se politické rozdíly smazávají – „vodovod není levicový, ani pravicový“. Jsou vedle: i v obcích jde vést pravo-levé spory o rozpočet či priority, co stavět, do čeho a kolik investovat.

To ale není potíž TOP 09 a ANO. Vždyť oba týmy se profilují pravicově, s příklonem ke konzervativním a liberálním zásadám. Shodnou se na preferování aktivity jednotlivců i na státu, který bude malý a efektivní. Nebýt politických zákrut v uplynulém desetiletí, vyhrocených konfliktů mezi konkrétními osobami a snahy ANO tepat prohřešky topky, nebyl by téměř důvod pro sólo existenci obou subjektů.

Řadoví členové ANO mohli být v TOP 09, jež se druhdy rovněž prezentovala jako čerstvý vítr v tuzemské politice, a magnát Babiš mohl postávat bokem a být dál jedna ruka s politiky pravicovými i levicovými.

Soupeření dvou pravicových stran, přičemž v záloze je ještě třetí, ODS, zatím neubližuje, ale spíš prospívá sociální demokracii. Polská cesta, kdy při souboji liberální Občanské platformy a konzervativního Práva a spravedlnosti už na demokratickou levici nezbylo ani místo v parlamentu, ji nehrozí.

A už vůbec se nezdá, že by se blížila integrace české pravice. Politické písky jsou ovšem přesýpavé a za pět, deset let může být mnohé jinak.

Jakkoliv Andrej Babiš a Miroslav Kalousek dnes působí coby nepřátelé na život a na smrt a jakkoliv je velmi pravděpodobné, že proti sobě budou stát i po příštích sněmovních volbách, možnost urovnání vztahů mezi ANO a TOP 09 v dlouhodobém horizontu nebagatelizujme. Babiš i Kalousek umí překvapovat, v politice navíc nemusí být věčně. A příklady z komunálu mohou táhnout.