Sněmovna schválila omezení trestně právní imunity poslanců a senátorů jen na dobu trvání mandátu. Nepřijala návrh Evy Dundáčkové z ODS zrušit zvláštní režim u tzv. přestupkové imunity, kdy poslanci a senátoři si mohou vybrat, zda se podrobí normálnímu řízení, nebo jejich provinění projedná mandátový a imunitní výbor.

Byl jsem zpravodajem k tomuto zákonu, ale nemohl jsem tento návrh doporučit, i když s ním osobně souhlasím a v tomto smyslu jsem už dříve vystupoval. Pozměňovací návrh totiž nebyl přijat v ústavně právním výboru. Mohlo by se tak stát, že jeho schválení na plénu by mohlo být důvodem či záminkou pro odmítnutí zákona jako celku.

Osud této dílčí, ale zvláště z hlediska politické symboliky důležité změny Ústavy, nyní závisí na Senátu. Ten řada jeho členů, včetně předsedy Přemysla Sobotky (ODS), označuje za oázu demokracie a svobody, za komoru, kde se ctí zásady parlamentní kultury, s nimiž Sněmovna zachází často nešetrně. Senát tedy bude mít vzácnou příležitost prokázat, že nejde jen o sebechválu.

Musím však doznat, že Sobotkovy obavy, „zda zrušení doživotní imunity nemůže způsobit politikům problémy za jejich politické počínání“, mě zaskočily. Zkušenosti z polistopadového vývoje nepotvrzují, že by takové nebezpečí hrozilo.

Podle Sobotky „poslanci a senátoři říkají někdy věci, které nemusí jít té další vládnoucí garnituře pod fousy, a ti lidé by se mohli dostat do problémů“. Nevzpomínám si, že by někdo z nich byl v tomto období obviněn za trestný čin verbální povahy. Jde tedy zjevně o obavy neoprávněné.

Právo, 11.05.2006