V posledních týdnech se rozpoutala bouře okolo odstranění pomníku maršála I.S. Koněva, donedávna stojícího v Praze 6. Bylo napsáno nemálo článků snažících se posoudit, „jak moc“ vlastně Koněv Prahu osvobodil, popř. „jak moc“ jsou tyto jeho zásluhy zastíněny jeho působením při potlačování povstání v Maďarsku atd. Některé články se snaží objektivně přinášet fakta (díky za ně!), z jiných čiší, že přání bylo otcem myšlenky a závěr byl předem daný. Mnoho článků se pak věnovalo „agentovi s ricinem“.

Méně ale bylo napsáno o tom, jaké může mít odstranění pomníku nezamýšlené dopady.

Existuje Smlouva mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci (viz), která pochází z roku 1993 a účinná je od roku 1996. Článek 21 této smlouvy říká, že „každá Smluvní strana bude na svém území zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské pomníky druhé Smluvní strany, jejich udržování a přístup k nim“. Podrobněji problematiku válečných hrobů, pod niž pomníky spadají také, řeší Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o vzájemném udržování válečných hrobů z roku 1999 (viz).

Ponechme právníkům otázku, jestli z čistě právního hlediska pomník I. S. Koněva požíval ochrany podle výše uvedených smluv – právníci pracující pro Prahu 6 samozřejmě odpověděli tak, jak se očekávalo; laskavý čtenář nechť posoudí sám.

A teď se dostávám k tomu podstatnému: na území Ruské federace se nachází několik desítek pomníků a hrobů československých legionářů, jimž se příslušný odbor Ministerstva obrany snaží věnovat náležitou péči v terénu a vede také jejich podrobnou evidenci (mapa zde).

Tak jako se nemíním pouštět do hodnocení osobnosti I. S. Koněva, tak se ani nesnažím hodnotit působení čs. legionářů – lze je mít za hrdiny a oporu nově nabyté samostatnosti, lze je ale také vidět jako vojáky, kteří porušili svou přísahu císaři. Jejich role v ruské občanské válce se z naší perspektivy může zdát neproblematická, nikoli už ale z perspektivy ruské – zvláště tehdy, když dějiny píší vítězové, tedy v tomto případě bolševici.

Podstatné je, že legionáři byli naši krajané, kteří padli daleko od vlasti, když bojovali a umírali za věc, kterou považovali za správnou. Je jasné, že péči o jejich hroby a pomníky v Rusku není možné vykonávat bez podpory ruské strany. Tato podpora ani dosud zdaleka nebyla příkladná. Nyní, když se nepřejícníkům na ruské straně dostává do rukou argument, že v České republice boříme „jejich“ pomníky, se určitě nezvýší...

Je velmi smutné, že péči o hroby a pomníky čs. legionářů v Rusku svými nezodpovědnými eskapádami vedenými snahou na sebe upozornit maří politici jako starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (ale také řeporyjský starosta Pavel Novotný a pražský primátor Zdeněk Hřib), aniž by si tuto skutečnost vůbec uvědomovali.