Srovnáme-li letošní velkou červnovou demonstraci proti Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi s tou z května loňského roku, na první pohled mezi nimi není velký rozdíl.

Nicméně jeden docela podstatný tu existuje. Loni se protesty nesly ve vyhraněně antistranickém duchu, organizátoři na nich žádné politiky v podstatě vůbec nechtěli. Letos měli ti opoziční naopak velmi výrazné zastoupení.

Až tak výrazné, že Andrej Babiš, který jinak vystavil na odiv své vládní makání někde v Českých Budějovicích, mohl situaci zglosovat slovy: „Hilšer, Fischer, Pospíšil, Němcová, Rakušan, Výborný, Ferjenčík, Dienstbier atd. Takže demonstrace těch, co prohráli volby v kombinaci s těmi, co kandidují do Senátu a prohráli se Zemanem.“

Vládní sestava se pozvolna rýsuje a premiér možná opravdu nabyl přesvědčení, že on to nakonec se Zemanem vyhraje. Což ukáží až další týdny, měsíce, ba léta, avšak politický či přímo stranický charakter demonstrace na Václavském náměstí představuje tak jako tak pozoruhodný fenomén.

Stranické preference se v průzkumech vlastně ani moc nehýbou a v případných předčasných volbách by asi opět zvítězilo Babišovo ANO. Navíc, společnost je rozdělena do několika dosti neprostupných segmentů.

Andrej Babiš, pro část lidí estébácký padouch, je pro jiné hrdina, jenž nás vede k lepším zítřkům. Příznivci hnutí ANO vnímají opoziční strany ostře negativně, alespoň některé z nich. Patrně i proto se Andrej Babiš vyjádřil na adresu demonstrujících pohrdlivě, neboť ví, že u svého fan klubu tak zaboduje, kdežto účastníky protestu na Václavském náměstí si může dovolit naštvat, poněvadž mezi nimi stejně žádné voliče nezíská.

Vládnutí však přináší politickou odpovědnost, často i za věci, které vláda nedokáže ovlivnit. Opozice má tedy potenciál k růstu, neboť může postupem doby získávat nespokojence, dosud s nadějí vzhlížející k vládnímu táboru.

Což se jí mohlo jen těžko dařit, když nedokázala oslovit ani skupinu výrazných odpůrců Andreje Babiše způsobem, aby ji volili i jinak než jen jako z nouze ctnost. Pokud se na jejich demonstrace dosud zkoušela spíše jen opatrně vetřít.

Protibabišovský a protizemanovský blok má však jednu velkou slabinu: převážně pouze negativní vymezení. Jinak se jedná o pestrou směsici, od níž se opravdu nedá čekat vybroušený společný program. Pokud se opozice – zejména vůči Hradu – hodlá sjednotit alespoň na hájení západních hodnot a západní orientace, měla by určitě najít nějakého pozitivně vymezeného společného jmenovatele. Což by sice mohlo být relativně snadné ve vztahu k NATO, leč na tomto bodu se mohou zadrhnout třeba Piráti.

Směrem k Evropské unii už to však půjde mnohem hůře. Ovšem bez nalezení alespoň minimální pozitivně vymezené programové shody se opoziční blok záhy opět roztříští a Andrej Babiš se bude moci vítězoslavně usmívat, třeba na nějakém tom vládním výjezdu do regionů.