Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Sice už jsou první čísla k dispozici, ale bude to chtít časový odstup, abychom ze sociologických průzkumů zodpovědně vyčetli, kterého politika a jakou stranu občané za postup ve vládní krizi pochválí, a koho potrestají.

Demonstrace v Praze a dalších městech mohou též být vodítkem, leč nejsou všeříkající. Když vyjedete do regionů, které si v kvalitě života nestojí dvakrát slavně, zjistíte, že dění v hlavním městě v nich tak výrazné ozvěny nevyvolává. Politické otřesy tam mohou mít za další z řady kabaretních čísel, jež tu už byla za předchozích vlád a jež chleba, jak se říká, nezlevnila.

Opinion lídři, tedy názoroví vůdci ve společnosti, vnímají porušování ústavy či útoky na nezávislost médií citlivě. Ale pak tu ještě máme početnou skupinu lidí, kteří nejsou pravidelnými a už vůbec ne někomu oddanými voliči. Právě od nich často zaznívá, že by se politici měli věnovat víc jim a méně sobě.

Tento díl elektorátu by třeba i klidně uvítal vznik hnutí NE 2017, jež by se vymezovalo vůči všem stávajícím politickým aktérům včetně Andreje Babiše - protože by už jeho ANO vnímalo jako součást matrixu, který je nutné rozbít.

Na krizi ale mohou vydělat i některé dnešní menší strany. Šikovnou strategii si například vybrali vládní lidovci. Do mediálních přestřelek se zapojují minimálně a silnými výrazy šetří. Ovšem když jde ve Sněmovně nebo v koalici do tuhého, své si řeknou a Andreje Babiše či Miloše Zemana zkritizují.

Pokud skutečně vytvoří předvolební koalici se Starosty a nezávislými, mohou se tvářit jako síla, která má na to být alternativou k sociální demokracii i k hnutí ANO.

Naprosto srozumitelně vystupuje také ODS. S Babišem nemá slitování, ale Bohuslavu Sobotkovi připomíná, že je to on, kdo vlivného podnikatele pozval do Strakovky. Kromě toho se prezentuje coby opozice vůči celé vládě a její politice.

A to ještě můžeme být rádi, že zde není nekypřená půda pro pravicové a levicové extremisty. To je ostatně jedna ze zásluh té koalice, v níž to tak hlasitě skřípe. Voliči si nejspíš uvědomují i ty další. Jenom za ně víc a štědřeji dosud odměňovali Babiše než Sobotku.

Zde se dostáváme zpátky k otazníkům veřejnosti nad tahanicemi posledních týdnů. Lidé si zvykli, že vláda jim přidává na platech a důchodech, že zkvalitňuje veřejné služby a že dbá o naši vnitřní i vnější bezpečnost.

Srovnávání Babišových veřejných slibů s tajnými nahrávkami je nejspíš osloví. Ale spory o interpretaci ústavy jim mohou připadat zbytečné. Čekají, co jim ještě kabinet zajistí a s jakými programovými závazky, zejména v sociální a ekonomické oblasti, strany vstoupí do předvolební kampaně.

Především v zájmu ČSSD je, aby se krize neprotahovala a do středu pozornosti se dostaly problémy každodenního života běžných smrtelníků. Také Andrej Babiš je přitažlivější, když se na reklamních nosičích svěřuje, o čem sní, než když ze sebe dělá ubohou oběť politických dinosaurů.

Ti, co se upínají k představě předčasných voleb, si neuvědomují, že by se lehce proměnily v loterii. Voliče by poháněly vpřed emoce, iracionalita, hněv. Přece jen je lepší vést kampaň v přehlednějším prostředí a sázet v ní na programové odlišnosti.

Pojímat politiku jako varieté mohou ještě tak leda na Hradě, jemuž zákonodárce svěřil převážně ceremoniální povinnosti. V dalších institucích se ale předpokládá zachování vážnosti a konstruktivnosti.