Někde bude zakopaný pes: političtí lídři západního světa šíří pokud jde o rychlé překonání krize optimismus, a i zdejší statistický úřad hlásá, že se prý důvěra v ekonomiku zvyšuje. Meziročně málem o tři a půl procenta. A to nejen mezi podnikateli: Ani spotřebitelé už údajně nejsou tak pesimističtí, jako byli ještě nedávno. Jenom, a v tom je očividně to jádro pudla, zdaleka neutrácejí tolik jako dřív. Což zůstává, podle ekonomů zřejmě „bohužel“, hlavní bariérou růstu.

Jenže posuzováno zdravým selským rozumem se zdejší občané chovají nadmíru zodpovědně: buď se nezadlužují a snaží se vyjít s příjmy, které mají, anebo myslí na zadní kolečka a spoří. Kdyby se takhle choval i stát, ve kterém žijeme, byly by naše vyhlídky do budoucna rázem radostnější. A možná, že by se pak konečně zvýšila i ta věčně zaklínaná poptávka.

Situace ale bohužel vůbec není růžová. Hned v prvním čtvrtletí letošního roku se například ukázalo, že účet, ze kterého se platí důchody a nemocenská, je v hrozivějším deficitu, než si zákonodárci při schvalování letošního rozpočtu dokázali představit. Chybí na něm skoro deset a půl miliardy, což je podle Ministerstva financí o pět miliard víc, než se předpokládalo. Přitom za celý loňský rok činil schodek něco málo přes tři miliardy a ještě v lednu přesahovaly příjmy výdaje o 100 milionů korun.

Jinými slovy původní odhady úředníků evidentně nevycházejí, protože nezaměstnanost je vyšší a počet poplatníků tudíž klesá. Letos se onen deficit původně odhadoval na celkových 35 miliard. Což by se mohlo snad nepřekročit jen za předpokladu, že bude ekonomika růst aspoň o jedno a půl procenta ročně. A jsme zase u vzývaného hospodářského růstu.

Kdyby se nekonal, není přesto nutné se obávat, že by snad nebylo na důchody. Takzvaný účet sociálního pojištění je de facto fiktivní, protože je součástí státního rozpočtu. Což znamená, že se v celkovém rozpočtu rozpouští jak jeho případné přebytky, tak jeho deficity. Někde se prostě peníze musí najít vždycky. Jenže to je vzhledem k demografickému vývoji vytloukání klínu klínem. Dávno je nutné udělat zásadní penzijní reformu, která je teď, po rozhodnutí Ústavního soudu zrušit k září 2011 dosavadní výpočty důchodů, naléhavější než kdykoli předtím.

Jenže u tak zásadní věci by byla nezbytná dohoda napříč politickým spektrem. Sice to na ni zatím vůbec nevypadá, protože si politici udělali z důchodů vábničku na voliče, ale po volbách jim nezbude než to řešit. U důchodů žádá například MMF Českou republiku už drahnou dobu, aby zpřísnila podmínky pro předčasné odchody do penze a zavedla druhý pilíř, tedy povinné odvody do penzijních fondů, které by byly dotované státem z úspor v rozpočtu, nebo z výnosů z privatizace.

Takový další pilíř měl vzniknout už dávno. Plánuje se od poloviny 90. let. Místo něj máme jen odlesk těchto konceptů, například dobrovolné penzijní připojištění, které málokoho animuje k měsíčním úsporám nad částku nutnou k vyčerpání státního příspěvku. Problémem je i to, že se odkládá reforma penzijních fondů jako takových. V nich je třeba oddělit majetek klientů a akcionářů fondů tak, aby se jejich hospodaření stalo transparentní. Tím vším se zabývá tzv. Bezděkova komise, která ovšem navrhla politikům řešení už před pěti lety. Tenkrát varovala, že kdyby zůstal dosavadní důchodový systém bez zásadních změn, dostal by se do prudkého deficitu asi za 25 let. Stačila ale jedna globální krize a v pokladně důchodového pojištění chyběly desítky miliard už loni. A protože obyvatelstvo stárne, bude hůř, i kdyby krize skončila hned zítra. Politici se budou muset po volbách na reformě důchodů dohodnout. Jiná alternativa totiž není. Respektive je, ale jmenuje se státní bankrot.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6