30.9.2020 | Svátek má Jeroným, Ráchel


POLITIKA: Na cestě k poloprezidentskému systému?

23.2.2013

Ústavní expert Jan Kysela soudí, že jsme pootevřeli dveře k poloprezidentskému systému. Internetovému serveru Česká pozice řekl: "Lecjaký parlamentní systém v sobě obsahuje nějakou predispozici, aby se vyvinul v poloprezidentský. Záleží na osobách, které jsou ve funkcích, a na konkrétní realitě. Rozdíl mezi parlamentním a poloprezidentským systémem nespočívá v tom, že si přečtete francouzskou a českou Ústavu, vypíšete si jednotlivé pravomoci a dospějete k nějakému jasnému výsledku.

I česká Ústava nepochybně nabízí možnost se za určitých podmínek vydat cestou poloprezidentského modelu a přímá volba říká jednoduchou věc: posun k poloprezidentskému systému není vůbec nelegitimní, ale přijatelná možnost, protože se na legitimitu z přímé volby vzešlou může zvolený prezident dost dobře odvolat. Když poslanci a senátoři hlasovali pro přímou volbu, tak sice říkali, že jim jde jen o změnu formálního procesu, nikoli o změnu pravomocí, ale nejde teď o to, co si mysleli zákonodárci, ale o to, jak se v této konstelaci bude pohybovat občany zvolený prezident.

To ovšem neznamená, že jeho případnému snažení musejí ostatní přitakat, respektive ustoupit. Záleží na politické síle různých aktérů, ale i na ochotě vyvolávat spory o rozsah kompetencí před Ústavním soudem." Profesor Václav Pavlíček k tomu pro stejné médium doplnil: "Kdyby měl nově zvolený prezident tendence rozšiřovat svoji moc, pak by Ústavní soud se sílou, kterou teď uplatňuje, dokázal zcela beze vší pochyby tomuto rozpínání čelit. Prezident nemá žádný prostor, aby si dál posiloval své kompetence, aniž by to narušilo Ústavu." Tolik dvě autority ze světa ústavního práva.

Dodejme k tomu, že autoři české ústavy s poloprezidentským systémem nepočítali. V konečném důsledku však skutečně záleží jen na chování konkrétních politických aktérů. Uklidňovat se můžeme tím, že jedno funkční období k zavedení poloprezidentského modelu stačit nebude, ani dvě. Ale nějak výkon prezidentského mandátu nastavil již – byť parlamentem zvolený - Václav Klaus, někam dál jej posune Miloš Zeman a můžeme být zvědaví, co nás potká s jeho nástupcem.

Miloš Zeman si dosud počíná celkem průhledně. Hovoří o tom, že ho čeká kohabitace s pravicovou vládou. Tento termín je používán ve Francii, kde poloprezidentský systém je. Když se na čele státu ocitne politik z ideově protilehlého tábora, než je premiér, nastávají těžké časy. V České republice by teoreticky mohlo být jedno, kdo sedí na Hradě: prezidentské kompetence nejsou bůhvíjaké. Přesto Zeman o kohabitaci mluví a nadto příležitostně zmiňuje extrémně silného francouzského prezidenta Charlese de Gaulla. To asi nebude náhoda.

Aktivismus a paternalismus Zeman předvádí už před inaugurací. Avizuje veta zákonů, volá po předčasných volbách a vede veselé řeči nad možností odvolat premiéra. V té záplavě zpráv pak zanikne i Zemanovo racionální pátrání po nových ústavních soudcích. Například tip na Jaroslava Fenyka, vysokoškolského pedagoga specializujícího se na trestní právo a bývalého náměstka na Nejvyšším státním zastupitelství, je na jedničku s hvězdičkou.

Prezidentovi na významu přidávají i média. Pitvá se každý jeho portrét. Jako zásadní zpráva je předkládáno, že se zřekne části platu. Co chvíli je rozebíráno, koho vášnivě políbil. Bavíme se tím, kde bude Zeman bydlet a v čem se vozit. Zatím pouze okrajově došlo na čerstvý hradní jídelníček - ovšem když byl Zeman premiérem, měli z něj kuchaři ve Strakově akademii vítr.

Celebritou se již stala Kateřina Zemanová. Říká se jí "první dcera". Víme, že studuje, moderuje veřejné akce, má vlastní ochranku a na rtech visí svému otci. Prý by chtěla rozproudit společenskou debatu o některých podceňovaných tématech, které trápí mladé, třeba o potížích s příjmem potravy. Proč ne, ale všeho s mírou. Slečna Kateřina přitom působí natolik nadaně, že by se jistě prosadila i bez příjmení Zemanová.

Ne dost na tom, že prezidentská funkce je skoro zbytná. My však nebudeme sledovat jen kroky toho, kdo získal mandát, ale i jeho rodiny, kterou nikdo nevolil. Po nenápadné Olze Havlové přišla rozpustilá paní Dagmar, tu potom vystřídala ráda se ukazující a řečnící rodina Klausova. Leč o "první dceři" toho už dnes průměrný divák televizí a čtenář novin ví víc než o obsahu tuzemské ústavy. V této nerovnováze větřím čertovo kopýtko.

Rozruch provázející příštího prezidenta a jeho nejbližší okolí ještě stále můžeme svést na nezkušenost s přímou volbou a zájem občanů o nejúspěšnějšího z kandidátů. Aby se však po inauguraci vrátil život do běžných kolejí, je i úkol pro samotného Miloše Zemana. Při jeho vzdělání a ostřílenosti by to nemusel být problém. Když ale ona představa přetavení tradičního "tatíčkovství" v poloprezidentský model je tak lákavá, viďte?

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.