... mýtus o předčasných volbách, vítězích a poražených

Patovou povolební situaci, jejíž řešení nese na zádech jako balvan šéf ODS Mirek Topolánek, kritizují jak politici, tak voliči. Především ti, kteří volili dvě nejsilnější strany, jsou rozladěni. Udělali přece vše pro to, aby už po třetí nevládli socani či aby nedostala šanci Modrá šance. Bylo jim to všem ale houby platné.

Zatímco Paroubek si brousí zuby na svůj pokus o vládu v přesvědčení, že je lepším vyjednavačem než Topolánek, ODS se upíná k předčasným volbám. Je to pochopitelné. ODS má největší povolební odpovědnost, protože měla nejvíce voličů. Když je jisté, že vládu, kterou tak hezky Topolánek domluvil, se prostě prosadit nepodaří a toleranci menšinové vlády spolu se dvěma menšími stranami zřejmě Paroubek nepřijme, nevidí vítěz voleb jiné řešení.

Těžko říci, kde šéf ČSSD Jiří Paroubek bere jistotu snadného využití 26 komunistických hlasů a přetažení jednoho až šesti zelených. Možná dva měsíce nezahálel a vyjednával a nyní ví víc než my. Co však víme jistě všichni je skutečnost, že ani jemu by se při reálné stovce hlasů (jsou-li skutečně domluvené) a dalších nejistých lehce nevládlo, i kdyby byl nakrásně sestavením vlády pověřený. Proto také od samého povolebního počátku Paroubek zdůrazňuje, že chce jednat jen s ODS. Logicky. Dvě nejsilnější strany z voleb mají spolu nejvíce hlasů pro vládnutí.

Česká novodobá historie ale velkou koalici nezažila. Zatímco z ní má strach „nepoznaného“, z menšinové vlády opřené o toleranci druhé nejsilnější strany, tedy z varianty tzv. opoziční smlouvy, má strach „zkušenosti.“ Většina členské základy ODS a část voličů této strany totiž žije traumatem opoziční smlouvy z let 98-02. Bez ohledu na to, že despektem k této povolební variantě projevují despekt i k čestnému předsedovi ODS a prezidentu republiky.

Je pravda, že za opoziční smlouvu ODS zřejmě zaplatila větší cenu než ČSSD. Sociální demokraté totiž díky opoziční smlouvě 4 roky vládli, ODS měla kontrolní funkci doplněnou některými posty. Pro média a tedy veřejnost byla ODS nemravná, Jednak volby v roce 1998 nevyhrála a navíc se pošpinila spoluprací se sociální demokracií, aby si zajistila „korýtka“. Zajímavé je, že ČSSD to příliš veřejnost za zlé neměla, že vládne díky pravicové ODS. Že by většina novinářů pochybovala o zásadovosti sociálních demokratů?

V každém případě opoziční smlouva, kterou uzavřel Zeman s Klausem, byla větší pojistkou proti vlivu komunistů, než tomu bylo za koalice ČSSD – KDU-ČSL - US v minulém volebním období. S velkou pravděpodobností by tomu bylo i v případě podobného řešení současné situace. Zeman jistě neprosazoval opoziční smlouvu ve své straně s tím, že ho bude ODS držet v hrsti. A také tomu tak nebylo. Topolánek a jeho lidé přitom těmito slovy variaci na opoziční smlouvu odmítají. Jak kdyby čerta na zeď někdo maloval! Přitom daleko spíš: kde nic není, ani čert nebere.

Co tedy jiného, říká si vítěz voleb, než předčasné volby. Jistě, hrát se bez druhého nejsilnějšího hráče nedá, tak se karty rozdají znovu. Jenže jak je zamíchat? Bez změny volebního systému s pouhou změnou počtu poslanců je riziko výsledku jen o málo vzdálenějšího současnému patu vysoké. Bez ohledu na dnešní volební preference. A hnát lidi k volbám mimořádně se může hodně nevyplatit. Změna volebního systému je na měsíce. Malé strany, dnes i včetně komunistů, se budou cítit ohroženy a dvě velké strany, když se nemohly domluvit o vládě, se o volebním systému domluví? Zvlášť když ČSSD žádné předčasné volby nechce?

Také prezidentovi se jistě předčasné volby nyní nezamlouvají. Ať už je to kvůli blížícím se prezidentským volbám či z principu proto, že tuto krajní možnost nevidí jako jediné řešení současné situace. Každopádně v atmosféře, kdy se politické subjekty vzájemně obviňují z nepravostí, kdy každý vidí jen nejnižší zájmy svého konkurenta, kdy média spekulují o účelovém jednání nejrůznějších ústavních činitelů, si konstruktivní debatu o novém volebním systému lze jen těžko představit.

Navíc žádný volební systém není samospásný. Že je vůle voličů ČR rozdělena zhruba na polovic mezi levicí a pravicí, je přece dlouhodobý trend, který může volební systém byť většinový jen mírně korigovat. A voličem nezatopíš. Možná by bylo dobré si uvědomit, co současný stav 100 ku 100 sděluje. I minimální smysl pro rovnováhu napovídá: „Bez domluvy se nehnete! Ani k vládě a nakonec ani k předčasným volbám.“ A domluva je, jak v pátek řekl prezident na Hradě, na Topolánkovi a Paroubkovi. Někdy ale taková domluva bolí až k smrti. Je otázkou, koho víc. I prohra může být vítězstvím jako vítězství může být prohrou. V každém okamžiku, kdy si to vítězové a poražení uvědomí.

(Psáno pro Česká média)