Známý politický drak Lubomír Zaorálek, který si naložil na hrb křeslo ministra kultu, se znovu zapsal do dějin české politiky. Učinil tak výrokem, že by nemohl být členem vlády, jehož premiéra by zbavil trestního stíhání Miloš Zeman milostí. On už jednou sliboval, že nikdy nebude ve vládě, jejímž premiérem bude trestně stíhaná osoba, ale když lezl do této vlády na místo kolegy Staňka, tak Andrej Babiš stíhaný ještě byl. No co co, slib sem, slib tam, hlavně že se jede a že to sype.

Kdo si naivně myslí, že pan Zaorálek silně riskuje, že dodržením tohoto slibu opustí zakrátko ministerský post, tak se mýlí. Žádná abolice nebude třeba. Já si prostě nedovedu představit, že by nejvyšší státní zástupce Zeman u tak důležité figury jako premiér vlády tu věc předem nepřežvýkal a nedal na ni neformální placet. Všechno ostatní je konverzace.

Ale kdyby to náhodou nastalo, tak aby nebyl za ještě většího tajtrlíka, musel by pan Zaorálek odejít z postu ministra kultu. To by ovšem byla opravdu vážná ztráta pro celou kultůru v ČR. Zůstalo by po něm množství zásadní rozčocňané práce, když musí uspokojovat všechny kulturní rebelanty přezkoumáváním všech kroků svého předchůdce, což mu naštěstí brání v tom, aby napáchal ještě větší škody. Svou razancí, s jakou vlétl do ministerského postu, připomíná chvíle své největší slávy, kdy převzal předvolební kampaň ČSSD odhlodlaně v době, kdy ČSSD měla zhruba 14 % preferencí, aby ji svým zásadním tvůrčím přínosem přivedl ke konečnému výsledku, kdy se socialisté málem do Sněmovny nedostali. Prostě borec na konec.

Potřebujeme více dynamických osobností s velkým osobním kouzlem, jako je Lubomír Zaorálek. Osobností, které nás utvrdí v názoru, že partaje neumí vyplodit ze svých řad nic než podobné nešiky či různé politické komedianty jako například Jana Farského, víceobročníka Jiřího Pospíšila či Tukan Adamovou. Jejich množící se výskyt (Piráti jimi doslova překypují) vede občany k názoru, že politika je v úplném hajzlu. Ale zase je legrace, ne že ne.

A takhle my tady žijeme.