O téma občany přímo volené hlavy státu si obrousili již svá pera nejrůznější autoři a také někteří potencionální prezidentští kandidáti a kandidátky. Nedovolím si vyrovnat se většině z nich, leč nabízím aktuální pohled z podhradí (a z dětství).

Situace není nová. Již desítky let jsou výsledkem práce našich dobře placených zákonodárců neuvěřitelné legislativní zmetky, které se musely dočkat desítek oprav a novelizací, aby tato země nemusela vyhlásit naprostý úpadek. Z této dílny pochopitelně (či zcela nepochopitelně?) vzešel i další zmetek. Zákon o přímé volbě českého prezidenta či české prezidentky.

Tento zmetek se od ostatních zmetků liší v mnoha aspektech. Je mediálně velice sledován. Je limitován termínem. Je spojen s obrovskými výdaji, s mnoha mecenáši a také s nejrůznějšími pomluvami. Jeho zmetkovitost tak dostává zřetelnější a všeobecně známější kontury.

Při té příležitosti jsem si vzpomněl na jeden vtip z doby mého dospívání. Jestli jeho existenci evokovala ještě nějaká doznívající euforie z dob "slavného" rozpadu Rakouska-Uherska, způsobeného odvážnými syny a dcerami českého národa (což je historicky sice nesmysl, ale dobře se to poslouchá), nevím, ale vítězem onoho vtipu byl český junák, který proslul svojí neuvěřitelnou schopností učinit ženu šťastnou dokonce až stokrát za noc. I dozvěděla se o něm prý jistá císařovna, o jejíž náruživosti kolovaly legendy. Pozvala onoho muže do své ložnice a dohodli se, že měřítkem uskutečněného bude záznam a posléze počet čárek křídou na tabuli umístěné na pelesti její postele. Při zápisu osmdesáté páté čárky vznikl mezi milenci spor, zda jde o čárku osmdesátou čtvrtou či osmdesátou pátou. Náš český hrdina spor ukončil památnou větou, která byla vlastně pointou vtipu. "Víte co, Vaše císařská milosti? Tak to smažeme a začneme znovu."

V mém tehdejším adolescentním věku byl onen český junák naprostý machr. Bylo to také dáno i tím, že jsem měl v té době velice chabé vědomosti o fyziologických možnostech člověka. Mám ale takový pocit, že do trochu podobné situace (byť prosím jistě velice vzdáleně) se po jedné senátorské stížnosti dostává náš Ústavní soud. Když předtím naši zákonodárci opět projevili naprosto chabé vědomosti o důsledcích realizace jimi schváleného paskvilu.

Excelentnímu právníkovi Rychetskému jeho situaci nezávidím. Avšak domnívám se, že by bylo nejlepší, kdyby se zachoval jako onen zdatný český junák. Všechno smazat s tím, že je nutné začít znovu. Těch pár měsíců svět pána na Hradčanech postrádat nebude.

A odkud začít? No úplně od onoho prvního aktu. Napsat onen zákon znovu. A co s dosavadními kandidáty? Inu, bude to pro ně zkouška, jestli opravdu chtějí prezentovat stát, jehož "nejlepší mužové a dcery" neumějí formulovat ani poměrně jednoduchý zákon.