Lidovci prý jsou vůči vznikající vládě v opozici. Prohlásil to už několikrát jejich šéf Čunek. Ten kalkul je jasný: pravděpodobně nejmenší strana v budoucí sněmovně (pokud tedy vůbec překoná pětiprocentní hranici) chce těžit ze znechucení voličů politikou. Bude v kampani říkat: tohle jsme nezavinili, s tím nemáme nic společného. Volte nás, protože všichni ostatní jsou domluvení.

Je to nemravné hned z několika důvodů. Lidovci nesou plnou odpovědnost za současnou situaci, protože byli vládní stranou a významnou měrou se podíleli na upatlané rádobyreformě končící koalice. Měli svého ministra na jedom z nejvýznamnějších postů, a jakkoliv se dnes od Miroslava Kalouska odstřihávají, tak je to nezbavuje odpovědnosti.

Jiří Čunek vůbec budí dojem, jakoby vládní angažmá jeho strany bylo jakousi huráakcí opdpadlíků či nevýznamných členů strany. Zapomíná na dvě věci: že se sám křesla ve vládě zuby nehty držel a že se ho nakonec stejně neudržel. Ne kvůli nějakému spiknutí, ale jednoduše proto, že byl špatný a neschopný šéf resortu.

Tím se dostáváme ke klíčovému bodu. Jiří Čunek stejně jako někteří jeho spolustraníci rádi opakují, že lidovci jsou jediní, kteří se na pádu vládu nepodíleli. To je velmi zavádějící interpretace reality. Vlastně je to přímo lež. Ano, je pravda, že žádný z členů KDU-ČSL nehlasoval pro vyslovení nedůvěry vládě. Ale jestli někdo přispěl k úpadku právě končící Topolánkovy vlády, pak to byla KDU-ČSL.

Právě kvůli Čunkovi vláda morálně zbankrotovala, kvůli šéfovi lidovců přišel o svou politickou "nevinnost" i Karel Schwarzenberg. Nekonečný a dodnes nevyjasněný Čunkův případ učinil vládu nevěrohodnou, směšnou a nedůstojnou. V politice jsou víc než v kterékoliv jiné lidské činnosti důležité symboly. Ano, Topolánek postavil svou vládu na hlasech dvou přebéhlíků. Ale to ještě neznamená, že taková vláda nemohla být silná a reformní. To by ovšem musela mít nějaký étos a konzistenci. O obojí přišla tím, jak podivně a dlouho zachraňovala Čunka. Proto se stala tak slabou, až se nakonec proměnila ve snadnou kořist vyděračů z dalších dvou stran.

Voliči KDU-ČSL stojí před asi nejtěžším dilematem od listopadového převratu. Jejich strana dnes není nic víc než spolkem klaunů, který je vedený podivným vsetínským šíbrem. Pragmaticky vzato to není ansámbl, který by si zasloužil byť jedno procento hlasů. O pěti ani nemluvě.

Na druhou stranu je křesťanská konzervativní strana v české politice něčím, co by v ní chybět nemělo. Minimálně dokud budou mezi parlamentními stranami komunisté, jsou křesťanští demokraté víc než důležitým členem v povolebních rovnicích. Jistě, jejich program je tak nějak gumový a použitelný v jakkoliv orientované vládě. Ale zároveň platí, že lidovci mají své voliče, svou tradici a pak i své určité principy, za kterými si stojí. Kvůli nim jsou v politice důležití.

Ale fungující strana potřebuje ještě něco. Totiž vnitřní energii a schopnost generovat schopné lidi do svého vedení. Což jinak řečeno znamená zbavovat se z vedení těch neschopných. Přesně tohle se do voleb musí stát. Dečunkace je první a základní podmínkou, aby stávající voliči dali lidovcům opět svůj hlas. Jinak ho jen hloupě vyplýtvají.

(Psáno pro E15)

Převzato z blogu Extra se svolením autora.