POLITIKA: Musí se Čunek vrátit? Nemusí. Ale měl by
Tato slova, ač nepostrádají racionální jádro, působí dojmem, že více než koho jiného mohou zaujmout voliče a sympatizanty lidové strany, případně členy pomyslného fanklubu současného koaličního uskupení.
Zkusme se proto na toto citlivé téma podívat obecnější optikou a z jiného konce. Ne že je Jiří Čunek povinen se vrátit, ale naopak: bude-li chtít tak učinit, jsme my (příslušné struktury demokratické společnosti a veřejné mínění) povinni mu to umožnit.
Proč? Máme-li se k politikům chovat spravedlivě, neměli bychom odmítat tezi, že odchod kohokoli z nich z vysokého ústavního postu za okolností podobných těm, jichž jsme byli svědky v Čunkově záležitosti (záležitostech), by měl být podmínečný. Ano, vzniklo zde podezření z nesprávného, ba protiprávního jednání náměstka ministerského předsedy demokratického státu, které je s ústavní funkcí neslučitelné. K takovému závěru dospěl nakonec sám hlavní aktér tohoto příběhu. Jeho demisi nelze ovšem interpretovat jako přiznání viny. Měla by být chápána jako podřízení se pravidlům hry, standardům západní politické kultury. S tím, že pokud se prokáže nevina dotyčného politika, resp. bude-li během trestního řízení očištěn, měl by mít možnost, pakliže je to věcně realizovatelné, post na mocenské šachovnici vzniklý jako výsledek demokratického procesu získat zpět. V Čunkově případu comeback realizovatelný je, protože křeslo ministra pro místní rozvoj ještě není obsazeno (psáno 30.11.2007).
Chceme-li, aby politici odstupovali, mají-li problémy s "vysvětlováním vysvětlitelného", je v našem zájmu dát jim naději na návrat. Ne kvůli nim samotným, ale proto, abychom vytvořili protiváhu těm druhům mediálních kampaní, jejichž prostřednictvím může kdokoli, kdo má tu možnost, za pomoci rafinovaně zkonstruovaného obvinění, včetně takového, jež se pak může ukázat jako nepravdivé, ovlivňovat výsledky demokratických voleb. Byť v Čunkově případu jsem přesvědčen o tom, že novinářům, kteří kauzu šéfa lidovců iniciovali, o toto primárně nešlo. (O co šlo bývalé Čunkově vsetínské sekretářce, si netroufám odhadnout, protože ženským myšlenkovým pochodům a jejich úsudku zhusta nerozumím.)
Otázka: Co s Jiřím Čunkem? Posadit znovu do křesla člena vlády a vytvořit žádoucí precedens pro očištěné politiky, nebo na všechno zapomenout a nechat ho, ať si počká na další volby?
Aby ovšem nedošlo k omylu, že zde oroduji za Čunka z nějakých podezřelých pohnutek: nejsem voličem lidovců a sám jsem patřil k těm, kdo po jistém váhání, kdy jsem čekal, zda Jiří Čunek bude schopen obvinění proti němu vznesená srozumitelně vysvětlit, žádal jeho rezignaci. U lidí, kteří spravují tuto zemi, předpokládám profesionalitu - a tu Čunek při mediálním (ne)zvládání své kauzy neprokázal. Ba co horšího, vytvořil dojem, že to, co je mu předhazováno, může být pravda. Politik v jeho postavení, je-li "čistý", si tak nemotorně jako on ve vlastním zájmu počínat nesmí.
Ovšem nyní, kdy se ukázalo, že je nevinný, se důvody, proč by se do exekutivy neměl vrátit, hledají velmi obtížně. Má-li sám zájem, bylo by správné a nanejvýš spravedlivé, aby stanul ve své předchozí funkci.
Voláme-li po tom, aby k morálním povinnostem politiků patřilo jejich neprodlené odstoupení z úřadu po vznesení závažných podezření, měli bychom tento oprávněný požadavek vyvážit jejich právem na návrat, pokud by se takové podezření neprokázalo.
