Ano, není to náhodně přehnané, je to přesně tak překořeněné, jak to má Klaus jr. rád. Přirovnání k Muhammadu Alimu, velkohubému famóznímu boxerovi, který jako první nebyl zaměstnancem svého manažera, ale zaměstnával svého manažera, protože nikdo nemohl být lepší než on! Však to také novinářům dával spapat (a tušíme, jak Klaus jr. potěšeně přitakává): „O čem byste psali, kdybych já neříkal ty věci, nad nimiž se vy rozčilujete!? Vždyť na tom vyděláme všichni!“

Václav Klaus jr. tvrdě kritizuje Brusel a za toto ho chválím! Ne kvůli tomu, co říká, ale že to říká! To jsme přece celá desetiletí chtěli, moci kritizovat moc tak tvrdě, jak tvrdě s námi zachází, právě proto, že skutečná demokracie není přesnídávka v dívčí škole.

Václav Klaus jr. ale nemá pravdu, protože pravdu není možno mít, pravdivý lze jen být. A je-li Václav Klaus ml. pravdivý, je otázka pro jeho vlastní sebezpytování. My můžeme pouze posoudit případnost jeho skandálního přirovnání našeho postavení k Bruselu s postavením židovských rad pod nacisty. Je to samozřejmě úplně mimo, jak věcně, tak procesně – ale to zdaleka není první (a asi ani poslední) úlet tohoto druhu.

Když se ozývají moralisté

Například již před sedmi lety jsem vyzval poslankyni za Věci veřejné doktorku teologie (!) Kateřinu Klasnovou, aby vrátila diplom, když naprosto nesmyslně a nedůstojně přirovnala jejich vnitropartajní žabomyší spory k „Sofiině volbě“, což jest pojem z románu Američana Williama Styrona, označující tragickou situaci židovské matky, která má v koncentračním táboře rozhodnout o životě jednoho a smrti druhého svého dítěte.

Tehdy se však tito současní moralisté neozvali, protože okřiknutím Klasnové by své miniaturky tak nezviditelnili, jako když si ze záteplí svých klávesnic rozhořčeně vyšlápnou na mladého Klause.

Jistěže to Klaus jr. přehnal, ale má své vzory dokonce v samotné zemi zaslíbené. V Izraeli totiž vznikl pravdě podobný bonmot, že v jakékoliv diskusi pravidelně vítězí ten, komu se jako prvnímu do ní podaří zaplést holokaust.

Tuto eristickou figuru nemohl znát ani Aristoteles, ani Schopenhauer, který jeho Eristickou dialektiku kategorizoval, ani Karel Čapek, který ji pojednal na český způsob. Je to holt nové a alarmující poučení pro všechny, kdo mají péči o důstojnou diskusi.

Takže závěr? Zklidnit hormony a sledovat i na druhou stranu, kdo si při kritice Klause jr. „třepí hubu“ množstvím nikoliv argumentů, ale taktéž naprosto vyprázdněných odkazů na období holokaustu, které jsou stejně nepřípadné jako ten kritizovaný.

Jen prohlubují ono nedůstojné zneužívání holokaustu, jevu, před nímž by všichni měli s hrůzou mlčet.

LN, 15.3.2019