Česká republika se na stránkách světových novin neobjevuje příliš často. Před čtyřiceti lety, v srpnu 68, se tam dostala jako stát, který byl prostřednictvím spřátelených tanků vrácen na správnou cestu k socialistickému blahobytu. Pastýř z Kremlu tehdy navrátil zbloudilou ovci do svého stáda a světová media nějakou dobu plnilo téma této bratrské pomoci. Tehdejší Sovětský svaz jasně ukázal, že Československo v jeho sféře vlivu zůstane a jednotky v ulicích českých měst nepřipouštěly v tomto směru žádnou diskusi.

O čtyřicet let později opět naše země zajímá světová media. Pozornost přitáhla smlouva o umístění americké radarové základny. A i tentokrát je v celé věci slyše hlas z Kremlu. Rusku se základna nelíbí, ohrožuje prý jeho bezpečnost a zhoršuje globální bezpečností situaci. Z vyjádření je patrné, že ona sféra vlivu nezmizela, respektive nemá zmizet. Za poslední léta tento vliv dílem zeslábl, dílem změnil svoji povahu. Z reakcí oficiálních i neoficiálních ruských zdrojů je jasné, že zájem o Českou republiku na východě trvá a že nechybí ani snaha uplatňovat různé formy vlivu.

Instalace radaru a rozsáhlejší angažovanost v systému protiraketové obrany posílí naše vazby na Spojené státy i partnerství v NATO. Nemyslím, že by instalace radaru nějak zásadně ohrozila naší vojenskou bezpečnost. Jinou otázkou je, že v souvislosti s deklarovaným ruským zájmem o Českou republiku není možné podcenit další oblasti, především pak bezpečnost energetickou. Jestliže před čtyřiceti lety měnil Sovětský svaz podle něj nepřijatelný vývoj prostřednictvím tanků, dnes má k dispozici páku dodávek energetických surovin. Krajní varianta omezení dodávek ropy a především zemního plynu by svými faktickými i psychologickými dopady dokázala velmi zásadně zamíchat ekonomickou i politickou situací.

Téma energetické závislosti, které bylo otevřeno v souvislosti s nedávno prezentovanými závěry Pačesovy komise je tedy více než aktuální. Varování komise před dovozní závislostí v oblasti zásobení elektřinou považuji za zásadní, protože její význam a spotřeba s růstem ceny ropy postupně poroste. Pokud dnes velké automobilky mluví o elektromobilu jako o reálné budoucnosti a odpovědi na „oil peak“, je to podle mě další signál o tom, že bychom se měli na problematiku výroby elektřiny dívat racionálně. Při diskusi nad touto problematikou je nutné se oprostit od ideologií. Stoupenci „zelené“ politiky by si měli uvědomit, že alternativní zdroje energie jsou v současné podobě pouze doplňkovým řešením. Podle mého názoru se do budoucna nevyhneme rozšíření jaderných výrobních zdrojů a čím dříve bude toto téma otevřeno, tím lépe.

Jak jsem konstatoval v úvodu, vše souvisí se vším, a pokud se v příštích dnech bude mluvit o srpnu´68, možná by bylo vhodné položit si otázku, zda se skutečně změnily sféry zájmu nebo zda se jen v čase mění intenzita zájmu.

www.fialapetr.cz

náměstek hejtmana Ústeckého kraje