Sociální demokracie na první pohled zažívá šťastné období. Ustála loňskou vnitřní krizi, normalizovala vztahy s prezidentem Zemanem, podařilo se jí sestavit vládu, která získala důvěru Sněmovny, ministři se vesměs bez zaváhání ujali resortů a na kandidátku do Evropského parlamentu ulovila ČSSD charismatického intelektuála Jana Kellera.

Jenže po pohledu prvním následuje i pohled druhý. Ten bývá kritičtější. A v případě sociální demokracie naznačuje, že pokud nebude myslet na zadní kolečka, může také následovat příklad ODS, která se vzdálila občanům natolik, že spadla skoro až k osudové pětiprocentní hranici voličských preferencí.

Stěžejním problémem modré družiny byli regionální kmotři. V souvislosti se sociální demokracií se o nich, snad s výjimkou Ústecka, nehovoří. Přesto média v nedávných týdnech přinesla přinejmenším dvě zmínky o stíhaných komunálních politicích v oranžovém dresu. Jde o místostarostu Rumburka obviněného z vyhrožování a vydírání a místostarostu Orlové, který měl v roli ředitele jazykové školy falšovat zkoušky cizinců.

Obyvatele Ostravy zmátla ČSSD vyloučením primátora Petra Kajnara ze svých řad. V jihomoravské metropoli zase jí řízený magistrát zatočil s občanskou iniciativou Žít Brno, které nechal zrušit facebookový profil plný ironie a sarkasmu. Mnozí kriticky smýšlející lidé již v Brně nad sociální demokracií zlomili hůl.

Voliči hned v několika krajích zase mohou mít pocit, že si z nich dobrý den dělají hejtmani s poslaneckým mandátem. Sice ještě nevypršela půlroční lhůta, již si sociální demokraté dali na rozmyšlenou, kterou z těchto dvou funkcí pustit, ovšem už teď je jasné, že se hejtmani cukají, jako kdyby se bez nich měl položit nejen kraj, ale celý svět.

Jediným hejtmanem, který tento post opustil, je Milan Chovanec, leč tomu to – coby ministrovi – nařizuje zákon. Jeho nástupce v čele Plzeňského kraje, Václav Šlajs, si ani nestačil vybalit, a už musel odvracet hlasy, kterým vadí jeho minulost komunisty a profesionálního předlistopadového vojáka.

Dá se předpokládat, že ČSSD nepomůže ani další personální ztráta – v osobě činorodého europoslance Libora Roučka, na kterého na letošní kandidátce do Evropského parlamentu nezbylo volitelné místo. To naopak získal například kontroverzní pražský zastupitel Miroslav Poche.

Obraz vnímavé, antikorupční a nezlobbované sociální demokracie rozmazává i počínání jejích některých poslanců. Třeba těch, co čtyři měsíce po volbách relativizují sliby dané formaci Rekonstrukce státu, týkající se hlavně pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu či zveřejňování smluv na internetu. Skandálně se zachoval i předseda hospodářského výboru Sněmovny Milan Urban, který v rozporu se stanoviskem koaličního ministra životního prostředí, prosadil mírnější variantu novely zákona o obalech, týkající se recyklace.

Nelze si nevzpomenout, že i po volbách 2002 se rozcházela politika vlády sestavené sociální demokracií s politikou jejích poslanců. Rozhodně to neprospělo ani pověsti, ani popularitě ČSSD. A jak už jsem nakousl, varující může být příklad ODS, která se v minulých letech soustředila výhradně na vládnutí a zapomněla na kultivování své vnitřní struktury. Pokud se Sobotkův tým upne také jen na výkon exekutivy, může to posílit jeho opozici vnitrostranickou i z řad konkurenčních partají. První test přinesou v květnu evropské volby a na podzim pak volby senátní a komunální.