O vystoupeních poslanců Tlustého a Moravy v roli amatérských provokatérů bude řečeno ještě mnoho slov a popsáno mnoho papíru. Budou udělovány body za technické provedení a body za umělecký dojem. Budou vršeny přitěžující okolnosti a bude poukazováno na polehčující okolnosti. Jedni budou chtít posuzovat konání obou poslanců dohromady a druzí odděleně. Bude se mluvit a přitom poplyne čas.

A nehorázné selhání obou poslanců se postupně bude stávat součástí historie, nebo dokonce jenom dějin parlamentních trapností a stranického folkloru. Psi si zaštěkají a karavana nekorektních a všehoschopných politiků půjde nerušeně dál.

Opravdu se však dají primitivní vyděračské provokace Vlastimila Tlustého a Jana Moravy odbýt jen parafrází na proslulý bonmot doktora Štrosmajera a říci, že „kdyby hloupost nadnášela, vznášeli by se oba poslanci hezky vysoko u stropu sněmovny“? Je přece šokující, že v prvním případě jde o politického harcovníka, který v parlamentních lavicích sedí nepřetržitě už šestnáct let, a v druhém případě o teprve dva roky se ve sněmovně rozkoukávající devětadvacetileté politické ucho. Je neuvěřitelné, že ačkoliv oba reprezentují politickou stranu, která si zakládá na intelektuálním potenciálu svých voličů, zničehožnic se pustili na tenký led politického raketýringu, majíce o tom, co ho provází, představy na úrovni blábolů vyslechnutých u stolu v hospodě nejnižší kategorie. Je možné odbýt úsměvem jejich ohromující hloupost? A věřit jim, že jinak jsou oukej?

Veškerý civilizovaný svět zápasí s co nejspravedlivějším pojetím řízené provokace, jíž společnost brání své zájmy proti zločinu - a pečlivě je dbáno, aby tato řízená provokace nebyla zákeřně návodná. Proto je otřesné, jak se oba poslanci snažili navodit vyděračské situace, do nichž by se někdo z jejich protivníků zapletl. Přitom jim nešlo o někoho konkrétního, ale o kohokoliv, jehož odhalené klopýtnutí by pak zapůsobilo odstrašujícím efektem. Máme zájem mít v parlamentě zákonodárce nerespektující zákony?

Opravdu se dá zbabělá provokace Vlastimila Tlustého a Jana Moravy, byť primitivní a navíc neuvěřitelně zpackaná, omluvit alibistickým pochopením jejich nespokojeností a úzkostí z vývoje kolem nich? Opravdu máme mít pochopení, když poslanci politické strany, která má ve svém názvu adjektivum demokratická, jeden z generace otců a druhý už z generace synů společně berou zákon do svých rukou jako pistolníci na Divokém západě, jako soudce Lynč nebo jako bojůvky Národní strany. Ostatně podpálení Říšského sněmu byla také řízená provokace.

Bude řečeno ještě spousta slov a skloňovány různé zkušenosti a zájmy. Bude shora dola omílaná morálka jako první a hlavní oběť. Jenže každý si ji bohužel představuje jinak a slyšet verze obou poslanců bychom snad ani neměli chtít. A přitom poplyne čas.

Opravdu si psi holt zaštěkají a karavana nemravných a všehoschopných politiků půjde nerušeně dál?

Ve zkrácené podobě vyšlo v LN

Autor je publicista