Rok před krajskými a senátními a dva roky před sněmovními volbami se poměry v české politice zauzlují a smazávají se některé dosud typické rozdíly mezi stranami. Zprávou měsíce je, že hnutí ANO už neaspiruje na to být jiné než tradiční partaje. Naopak se pohodlně začlenilo do davu. První slovo platí, druhé leze z gatí, říkali jsme jako děti.

Když média začala pitvat smlouvu místopředsedkyně ANO Radmily Kleslové s firmou ČEZ a její angažmá v pražských městských společnostech, tedy ještě před tím, než se kvůli tomu speciálně sešlo předsednictvo, namítl Andrej Babiš, že tak to přece dělají i ostatní.

A je to tady: noví politici si v „nekecání a makání“ nic nezadají s tolik kritizovanými „nemehly“. Výkony takové primátorky metropole Adriany Krnáčové potom hned působí o poznání lidštěji. Jistou indicií byly již letní sněmovní přestřelky mezi Babišem a místopředsedou TOP 09 Miroslavem Kalouskem ve stylu „jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet“. Nebo bagatelizování střetu zájmů u dvou klíčových mužů ANO a Agrofertu, Babiše a Jaroslava Faltýnka.

Uskupení druhdy si zakládající na transparentnosti dvakrát nepomohlo ani legislativní normě ukotvující povinnost zveřejňovat smlouvy veřejné správy na internetu. Jen je otázka, jestli si rozčarovaní voliči, kteří zběhli od TOP 09 a ODS k Babišovi, představovali novou, nezkaženou pravici zrovna takto.

Mezitím se projevily trhliny i v opozičních řadách. Zatímco v míře odporu vůči elektronické evidenci tržeb spolu ODS a TOP 09 soutěží, v přístupu k migrační krizi si nekonkurují. Topka minulý týden ocenila přístup Sobotkovy vlády k migrační krizi, přestože do té doby radila nechat vše volně plynout. Zato občanští demokraté mají stále pocit, že kabinet uvažuje příliš evropsky a málo národně.

Pokud se ještě stále v tom mumraji vyznáte, vzpomeňte na osobní rebelii některých poslanců, ale i ministrů – konkrétně Jiřího Dienstbiera a Roberta Pelikána – v přístupu k běžencům nebo na námitky lidovců k elektronickým tržbám.

Potom tu máme ne vždy srozumitelné postoje komunistů a svlékání dresů v dolní komoře. Josef Novotný opustil ČSSD, Petr Adam Úsvit. Možná dojde i k dalším posunům na pomyslných šachovnicích. K nepřehlednosti politického spektra přispívá též houfování mimoparlamentní krajní pravice nebo ambice zelených, které živou vodu polévá dobře viditelný náměstek pražské primátorky Matěj Stropnický. Ostatně i granáty, jež tu a tam mezi politiky z Hradu hází prezident, dokážou své.

Je dost možné, že poslanci zažijí horký podzim. Pravice chystá obstrukce kvůli elektronickým tržbám a nikdo neví, jak dlouho se jich bude držet. Samotný premiér Sobotka vyjádřil dojemnou obavu, aby TOP 09 a ODS nenamíchly svoje sympatizanty příliš vytrvalým blokováním chodu parlamentu. V některých případech se dají zase předpokládat divoká hlasování napříč spektrem. Od sebe se postupně budou chtít odlišovat i koaliční strany, jak už je v předvolebním zápase běžné.

A to ještě nevíme, kolik afér do kampaně zasáhne. Nejen ANO má svá slabá místa. Vyšetřovatelé šmejdí na několika oranžových radnicích a hejtmanstvích na Moravě, ODS zase může doplatit na pokračování kauzy Nagyová. Ze všeho nejhorší by bylo, kdyby u voličů převážil dojem, že politici preferují osobní zájmy a nepodstatná témata před věcmi důležitějšími, jimiž žije veřejné mínění.

Bývá obvyklou výmluvou politologů a sociologů, že předvolební situace je nepřehledná a nedá se předpovědět další vývoj. Jenže ideově rozmazaná stranická paleta plnící se populisty plus problémy, na jejichž řešení není zdejší společnost připravená, nedává dohromady jen tak nějaký koktejl. Vypadá to na koktejl Molotovův.