Skupina rebelujících poslanců ODS staví na veřejnosti svou při jako čistě ideovou záležitost. ODS, strana hlásající od svého založení nízké daně jako základ úspěšné a k prosperitě vedoucí hospodářské politiky, se nyní v rámci vládní koalice podílí na zvyšování daní.

Ba co víc, vláda Petra Nečase chce dokonce prosadit milionářskou daň, mimořádné zdanění těch nejbohatších. Právě proto, tvrdí rebelové, bijeme na poplach a chceme tuto zhoubnou politiku zastavit.

Byť skoro nikdo nevěří tomu, že by motivy Marka Šnajdra a jeho kolegů byly ideové, téma boje proti vysokým daním může v ODS nalézt odezvu. Vždyť Nečasova vláda opravdu zavádí věci, které znamenají popření základních věroučných pilířů občanských demokratů. A v médiích se už také objevily starší výroky Petra Nečase, kdy mluví úplně stejně jako nyní Marek Šnajdr nebo Boris Šťastný. Avšak, jak se dnes Petr Nečas hájí, dříve prostě byla jiná situace.

Ach ano, situace, to je to klíčové slovo. Moderní český politik je tvor veskrze situační, schopný ideových veletočů před pár lety ještě nevídaných. Ideje jsou čím dál tím víc dobré jen jako spouštěčky emocí, které mají mobilizovat tvrdé voličské jádro. To jediné ještě na ideje slyší, leč všem stranám se jejich pevná jádra povážlivě tenčí.

Petr Nečas i Miroslav Kalousek se zdánlivě řídí odkazem čínského reformního komunisty Teng Siao-pchinga, jenž proslul větou: "Nezáleží na tom, jestli je kočka černá, nebo bílá. Důležité je, aby chytala myši." Teng citoval staré čínské přísloví a chtěl v opoře o tuto moudrost vnést trochu tržních mechanismů do nevýkonné zkolektivizované čínské ekonomiky, nejprve konkrétně hlavně do zemědělství. Hospodářskou politiku Nečasovy vlády lze vyjádřit pomocí parafráze Tengova výroku: "Nezáleží na tom, jestli je kočka modrá, nebo oranžová, hlavně, aby chytala myši."

Ale Petr Nečas se od Teng Siao-pchinga přece jen liší. V době, kdy čínský komunista citovanou moudrost pronesl, tedy počátkem šedesátých let, šlo o odvážný čin, za který to během kulturní revoluce také pěkně schytal. Rudé gardy ho označily za kapitalistického vyvrhele a Teng musel odejít do továrny na traktory do odlehlé provincie. Jeho syna gardisté vyhodili z okna a zmrzačili. Tengův čas a čas na aplikaci zmíněné poučky přišel až později.

Nečasův kabinet se Tengovou poučkou řídí spíše ze strachu, z bezradnosti, ba možná ze zoufalství. A otázkou také je, zda oranžová kočka, kterou teď modrá vláda používá, opravdu chytá myši, neboť předchozí zvýšení daní rozhodně nemělo pro státní rozpočet tak blahodárné efekty, jaké Miroslav Kalousek očekával.

Bezradnost a zoufalství též Petra Nečase patrně přiměly k výrokům proneseným při zahájení Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně. "Musíme také zabránit některým módním politickým projevům, které objektivně řečeno mají dopad do našeho exportu," řekl Nečas a hned zaútočil na "umělé a falešné adorování takových záležitostí, jako je ruská skupina Pussy Riot". Tu označil za vrchol nevkusu a kategoricky vyloučil, že by mohla symbolizovat svobodu a demokracii. "Přesto se část politiků nechá unést touto módní vlnou, a má to potom dopad na praktický dopad v konkrétních exportních teritoriích," pokračoval při projevu v Brně premiér Nečas.

Nechme stranou Nečasovo vyloženě hloupé hodnocení ruské skupiny a zůstaňme nejprve na čistě ekonomickém poli. Ony údajné "módní politické projevy" podpory Pussy Riot totiž kulminovaly především letos v létě, a jejich případný dopad se tedy do česko-ruské obchodní bilance zatím nemohl promítnout. Navíc se jich u nás dopustil hlavně Karel Schwarzenberg, Nečasův ministr zahraničí a předseda koaliční strany. Premiérova slova tak měla pravděpodobně potěšit především ucho prezidenta Klause, nikoliv roztrpčených ruských byznysmenů.

To samé, tedy vlísávání se do Klausovy přízně, patrně alespoň zčásti motivovalo i Nečasovu kritiku takzvaného "dalajlámismu". "Vzývání tohoto směru není podporou svobody a demokracie," řekl v Brně premiér. "Dalajlámisté" prý vzývají režim, který by po získání nezávislosti Tibetu pravděpodobně neměl demokratický, ale "polofeudální a teokratický charakter se silnými autoritativními prvky". Nečas též uvedl, že Česká republika razí politiku jedné Číny a vyjádřil přesvědčení, že si těmito "umělými problémy" nemáme "házet klacky pod nohy".

Pokud by Nečasem pronesenou větu o Tibetu řekl či napsal nezávislý politolog nebo tibetolog, byla by v zásadě pravdivá. Pokud ji však pronáší čínská propaganda, mění se v obyčejný (a hodně pokrytecký) mocenský klacek. A pokud ji po čínské propagandě papouškuje český premiér, pouze tím prokazuje svou lokajskou slabost. Jak vnitropolitickou, tak zahraničněpolitickou. Zkrátka, když tři říkají totéž, není to totéž.

Přes povinnou mantru – "podpora lidských práv nadále musí zůstat klíčovou komponentou české zahraniční politiky" – Petr Nečas prokázal, že je kvůli zachování hospodářského růstu ochoten hodit agendu lidských práv přes palubu. Pragmatičnost tohoto typu však může mít jen jeden důsledek: českou ustrašenou myšku si pak snadno uloví kdejaká kočka.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6